poradna, diagnostika

Počet volných míst v OmegaKlubu k 1.5.2017: 6

Zájemci o členství, více info zde

Psychologická online poradna

Vložit nový dotaz

Dobrý den, poslední dobou začínám trpět, mám obavy že trochu víc než středně těžkou depresí. Mám deprese už od svých 6ti let, s tím, že jsou období, kdy jsem v pohodě. Tato vznikala pomalu a nenápadně možná i několik měsíců, čehož jsem si nevšimla, protože se svými depresemi pracuji po svém - snažím se je přejít, nemyslet na ně atp. Tentokrát cítím, že je to jiné, cítím se opravdu zle, již si toho všímá i okolí. Na smrt myslím velmi často, ale jakási zodpovědnost, mě nedovoluje. Přesněji to - že mám chlapečka, letos prvňáčka, který je na mě hodně fixovaný. Chodím do práce, vydělávat musím, ale nedokážu se soustředit, občas zcela vypnu. Cítím, že je to v mé hlavě jiné a mám z toho strach. Potřebovala bych nějaké prášky jako sůl.. ale k psychiatrovi nedojdu.. Je mi jasné, že mi pomoct nemůžete, že to prostě nejde.. Já doufám, že mi pomůže, že jsem to alespoň někomu sdělila. Děkuji

Dobrý den,

je zbytečné, aby jste se takto sama bez odborné pomoci trápila. Zajděte k psychiatrovi, předepíše vám léky, které vám pomohou a brzy se budete cítit mnohem lépe!! Máte chlapečka, potřebujete být v pohodě!! Neodkládejte to a poolédněte se také po psychologovi, se kterým by jste vše čas od času probrala. EB

Dobrý den ,mám dotaz je mi 29.let 8.letou dcerku ve vlastní péci.Ziji s prítelem 3.roky(ení otcem dcery).Pracuji 15.hod denne vzdy kratky dlouhý týden..Takže přítel dceru vyzvedává ze školy,píše s ní ukoly atd atd.Stará se o ní velmi dobře....Ted k dotazu...Chtěla bych 2.dítě ale přítel i když věk už na to maá(38),finance také problém nejsou,nechce o dítěti slyšet.Prý má problém sám ze sebou a že nezvládne takovou zodpověsnost...navštívil i psychologa ale byl tam jen jednou zatím...Nevím jak se zachovat,co dělat ale mám ho ráda,dcera taky ale dítě bych moc chtěla...

Dobrý den,

rozhodnutí o tom jestli  přivést na svět potomka by opravdu mělo být společné. Momentálně váš partner provděpodobně má nějaký závažný osobní důvod, proč nechce. Doporučuji  se o tom společně bavit, ale netlačit. Skutečně to u něj může být velmi rozumová obava z velké zodpovědnosti. Obecně se ve vztazích doporučuje respektovat i přání druhého parnera ne jen své vlastní sice přirozené, ale možná i sobecké  touhy. Velmi bych si vážila toho, že se  partner stará o mé dítě jako o vlastní a nemanipulovala bych s ním. Takových mužů totiž mnoho není!!  EB

Dobrý den, paní doktorko, ráda bych znala Váš názor na mého syna. Je ve 2. třídě. V květnu mu bude 8. Odklad jsme vůbec nezvažovali, byl chytrý, ve školce se nudil a víc, než hraním s hračkami si vyplňoval různé doplňovačky atd. a do školy chtěl jít. Ve škole s učením problém nemá, ani se nemusel moc snažit a vše bylo pro něj jednoduché. Jediný problém byl a je, že si paní učitelka ( i vychovatelky) od začátku ztěžují, že je duchem nepřítomen, nevnímá a neslyší, že mu někdo něco říká. Paní učitelka je z něj nešťastná, musí mu všechno říkat extra, než ostatním a ani to není záruka, že to bude vnímat. Je takový i doma, ale vždycky mi to přišlo, že je to jen takové obyčejné dětské zlobení. Prostě kluk, co moc nechce poslouchat maminku. Ale začíná to být už velký problém. Zhoršili se mu známky. Např. psali diktát na i,y. Umí to excelentně. Když ho zkouším doma, nedělá absolutně žádné chyby. Úkoly si píše sám a já jen podepisuji 100% správně napsaný úkol. Z toho píšou diktát ve škole a on dostane 3- za chyby, které by doma neudělal.... Týden jim p. učitelka hlásala o písemce z prvouky, že se mají učit, ale on to doma neřekl ani jednou. Opět 3- zbytečně. Přitom s jeho hlavou se to naučit, je pro něj jednoduché. Neustále poznámky, že nenosí úkoly. Opět proto, že nevnímá p. učitelku. Paní učitelka nás už x- poslala na ušní, jestli třeba špatně neslyší. Ale p. doktorka prohlásila, že tak dobře slyší málokteré dítě. Mohla by jste mi poradit prosím v čem je problém? Jak mu pomoct?? Co můžeme udělat pro to, aby se dokázal soustředit a vnímal, co má? Jinak mi vždycky přišel, že je psychicky vyspělejší, než vrstevníci a teď mi p. učitelka tvrdí, že měl zůstat ještě aspoň rok ve školce. Ale jsem z toho taková zmatená, tehdy to před těmi dvěma lety nikdo neviděl..... Děkuji velmi za Váš názor. Zuzka

Dobrý den,

je potřeba aby se synem mluvil dětský psycholog, případně ho i vyšetřil. Jednoduchou a a obecnou radu vám v tomto případě nejsem schopna poskytnout. Problém může být i v přístupu učitelky k němu, což nebývá nic neobvyklého. Ale opravdu je třeba vše posoudit a vyhodnotit osobním kontaktem. Zdraví EB

Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda je normální, když prarodiče darují synovi k 18. narozeninám luxusní auto za několik set tisíc, aniž bychom o tom věděli dopředu. Já ani manžel jsme nic výjimečného k těmto narozeninám nedostali, ani s takovými dary nesouhlasíme, nepřijde nám to adekvátní, vychováváme děti skromně a vyznáváme jiné hodnoty. Tchán potřebuje vynikat a být vždy "nejlepší", navíc naše vztahy nejsou ideální, neboť jsme odmítli před 17 lety s nimi společně bydlet v jejich dvougeneračním domě, jiné dítě nemají. Nevím, jak se zachovat, nechci s nimi ani z tohoto důvodu slavit synovi narozeniny, neboť se obávám, že dostane výše zmiňovaný dar, ale zjišťovat to dopředu mi přijde nevhodné. Děkuji za odborný názor. Martina

Dobrý den,

máte nepochybně pravdu v tom, že úplně obvyklý dárek k  18. narozeninám luxusní auto není. Na druhé straně je to výraz zájmu o vašeho syna, výraz snahy udělat mu velkou radost. Ani v tom, že tchán má potřebu vynikat a být nejlepší, bych nespatřovala  nic odsouzeni hodného. Co ale ve vaší rodině chybí,  je dobrá komunikace mezi generacemi. Říkáte, že děti vychováváte k jiným hodnotám. Schopnost komunikovat a udržovat dobré vztahy s širší rodinou také určitě patří k významným lidským hodnotám.  A děti vychováme nejen tím, že jim říkáme takový buď a toto dělej, toto je správné, ale především tím, jak se sami chováme. Berou si nás za vzor, se kterým se jednou ztotožní nebo proti kterému budou vzdorovat.

Vašemu synovi je 18. Vše co jste mohli už jste do něj vložili. Nemusíte se obávat, že  do něj vložené hodnoty jedním darem oslabí. Nyní bych doporučovala začít s prarodiči mluvit. Je totiž potřeba vyjasnit spoustu otázek, např. kdo bude platit provoz auta, kde bude parkovat,  co uděláte pro synovu bezpečnost za volantem.....Je úplně jedno, jestli se o těchto otázkách budete bavit před oslavou nebo po ní. Důležité je, aby jste se vzájemně respektovali. Váš syn bude i toto vnímat a učit se z toho.

 

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor.Jsem maminka dvou dětí,manželství mám naprosto spokojené. Poprvé jsem tento stav,který popíšu níže,měla před 3 lety.Byli jsme na svatbě rodinného známého,jedno dítě hlídala jedna babička,druhé (v té době půl roční) druhá.Celou dobu naprosto vše v pořádku.K večeru,z ničeho nic, sem přestala mít náladu,cítila jak se mě hůř dýchá,tlukot srdce,návaly horka - chladu,...Tyto z ničeho nic "stavy" se mě každý rok objevují a letošní rok excelují!Byla jsem po různých vyšetření - krev,EKG,...vše v pořádku.Jednou jsem dokonce jela i na pohotovost a tam mě do zprávy napsali - panická porucha.Na internetu jsem si našla příznaky,příčiny....Něco z příznaků mám při svých "stavech",ale ne všechny.Mám hrozný strach že se mě něco stane....hlavně ze smrti,že tady nebudu s dětma,s mužem...co si beze mě počnou.Pořád se hlídám,pozoruju jestli mě někde nebolí,něco neroste,....připadám si jak cvok.Kolikrát si řeknu " a dost...mysli normálně...jsou na tom lidi mnohem hůř...tak se vzpamatuj" .Ale podvědomě tam ty "blbý" myšlenky mám.Stačí když mě někdo řekne "je ti dobře,jsi nějaká bledá " ...a já už čekám co mě chytne,jestli infarkt,mrtvice,rakovina,...Srdce tluče,potím se,hrdlo se sevře,atd.Nikdy předtím jsem tyto stavy neměla,v práci to mám super žádný stres,doma vše dobrý....tak nechápu co se mě to děje.Žádný léky neberu a ani nechci brát.Teď není dne,kdy čekám jestli mě něco není.Prosím poraďte co si myslíte i jestli to třeba nemůže být mírnější forma PP ?? Děkuji

Dobrý den,

chcte-li pro své potíže diagnozu, je to s největší pravděpodobností opravdu úzskostná panická porucha. Chcete-li problémům trošku porozumět, bylo by dobré vyhledat psychologa a spolu  s ním se sama sobě věnovat, aby jste rozuměla tomu co je to úžkost, jak se může projevovat v tělesných příznacích a jak s ní pracovat. 

Velmi stručně se vaše potíže dají vysvětlit tak, že že život s malými dětmi je nejen plný radosti, ale také plný zodpovědnosti a obav, které si často ani nechceme připustit do vědomí. V našem podvědomí však existují a mohou občas "vystoupit na povrch" v tělesných projevech, které popisujete. 

Pro léčbu těchto stavů se využívají např. "lehká" antidepresiva nebo další psychofarmaka. Nezbytná je ale i psychoterapie, tedy dlouhodobější spolupráce s psychologem. I když je to co se vám stává strašně nepříjemné, obavy o svůj život mít nemusíte!!

E. Bosáková

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Jsem matka ročního dítěte a máme se za měsíc brát s přítelem. V poslední době mám však pocit, že nám to nějak neklape. Jsem výbušná, vytočí mě každá maličkost, za všechno hned partnera "zdrbu". On je přitom velmi hodný a starostlivý, snaží se miminko hlídat, abych taky mohla občas mezi lidi. Bohužel má ale časově náročnou práci, takže to taky není kdykoli potřebuju. Hodně nám ale hlídají i prarodiče. Když to srovnám s ostatními kamarádkami, mám se vlastně velmi dobře. I tak ale nejsem spokojená. Miminko nebylo plánované a i když jej velice miluju a ráda s ním trávím čas, někdy ve mě hlodají myšlenky, co jsem mohla dělat, kdyby ještě nepřišlo na svět (cestování, práce, atd.). Vím, že je to rouhání, ale někdy si vážně nemůžu pomoct. možná z toho vychází moje věčná zlostnost, kterou pak odnáší partner. Mám někdy pocit, že už i chci, aby mi řekl, že si mě nevezme... ale on se snaží mě podporovat a pomáhat. Někdy se už ale samozřejmě taky naštve, párkrát měl dokonce slzy v očích. Co s tím? Mám ho ráda, ale nění to takové, jako na začátku. Už spolu skoro ani nespíme... není čas, jsme unavení... možná už po mě partner ani netouží... říká sice že ano, ale sám skoro nikdy nevyvine iniciativu, aby k něčemu došlo... V ložnici to nejde, syn se hned vzbudí. A já sama mám taky pocit, že už mě partner tolik nepřitahuje. Je super, že je hodný, milý, zodpovědný, zajistí nás, ale stačí to...? Díky.

Dobrý den,

to co popisujete a co vás trápí není nijak vyjímečné. Poměrně hodně párů zažívá s příchodem prvního dítěte nejen pěkné chvilky, ale také starost, úzkosti, vyčerpání a problémy ve vztahu. Je dobré si uvědomit, že ať už bylo dítě plánované či ne, stala jste se rodičem. To znamená, že nyní nejste na prvním místě vy a vaše potřeby, ale vaše dítě a jeho potřeby.  Samotné není schopné existovat, potřebuje vás plně,  bez ohledu na to, jestli vy by jste chtěla spíše cestovat či  budovat pracovní kariéru. Pro jeho zdravý psychický vývoj jsou nejlepší zralí a milující rodiče. Tedy takoví, kteří jsou na čas schopni potlačit své potřeby a přání a kteří se mají rádi.

Není to ale vždy lehké a ani v budoucnu nebude. Pokud budete cítit, že  situaci nezvládáte, rozhodně vyhledejte pomoc psychologa. Někdy opravdu stačí pár vět a ujasnění si sama sebe a situaci hned uvidítě jinak. Nejhorší je problémy potlačovat a nechat narůstat. EB

Dobrý den, nemám problém přímo já, ale obrátil se na mě můj kolega a kamarád ve složité situaci a já nevím, co mu mám poradit. Do nevýhodné pozice mě také dostává fakt, že nejsem objektivní, protože jde o blízkého člověka, takže o to těžší je mu říkat svoje názory... Je mu 31 let a jdva roky má vztah na dálku s devatenáctiletou slečnou...Před několika měsíci se u jeho přítelkyně začaly objevovat psychické problémy, dle popisu projevů jsme se shodli na tom, že jde patrně o panickou poruchu. On se s ní chce rozejít (ne kvůli panické poruše), ale neví, jak to má udělat, bojí se, aby jí nepřitížil, jelikož jí shodou okolností čeká maturita a následně zkoušky na VŠ...na druhou stranu je nespokojený a vztah udržuje jen z ohleduplnosti k jejímu psychickému stavu. Jak se má v dané situaci zachovat, jaké jsou varianty její reakce na rozchod, může jí rozchodem ohrozit? Děkuji za Vaše názory...

Dobrý den,

rozchod partnerů bývá obvykle psychicky složitá a emocionálně náročná situace pro každého. Pokud vašeho přítele tento vztah neuspokojuje, s dívkou dál chodit nechce, je lépe se rozejít. Její psychické potíže se mohou rozchodem jak zhoršit tak také zlepšit. Ani pro ni totiž nemusí být současný vztah pozitivní a potíže mouhou pramenit i z této situace. Protahování napjaté situace je celkově horší než její ukončení. EB

Dobrý den.Moc bych Vás prosila o radu. Jsme spolu s přítelem Rok , je mi 48 jemu 60.Je hodný , vše tak nějak klape i sexu, i když je velice náročný , má ho rád hodně často, dokonce se mě několikrát ptal i na výměnu partnerů , či ve třech. Ale poslední dobou se začal stýkat se svou bývalou přítelkyní , s kterou se před rokem rozešel a jezdí o víkendech co jsem v práci na vílety. Řekl mi, že měla problémy psychické a poprosila ho o pomoc, tak jí vzal na celý den na vílet a pak na další a další. Takhle spolu strávili celé léto , ale mě nic neřekl. Dozvěděla jsem se to náhodou. Prý spolu jen kamarádí. Jenomže si jí při každém volnu, co jsou spolu a já bohužel v práci fotí. Má těchto fotek hodně jak v počítači , tak i v albu ještě z dob, co byli spolu. Ukazoval mi fotky dětí a bohužel se otevřely i ty společné s ní. Přitom se mnou má jen jednu a ty co fotil ze společných akcí tam nebyly. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Poradíte mi , moc prosím.Bojím se dalšího víkendu , co nebudu doma a začínám mít problémy se spánkem a nemůžu jíst. Děkuji Jana

Dobrý den,

je-li to tak jak popisujete, obávám se, že váš partner je muž s vysokými nároky v oblasti sexu. S tím často souvisí i potřeba mít více žen. Pro ženy to bývá velmi těžko přijatelná situace, obzvášť, když partnera opravdu milují. Nedivím se, že se u vás objevili problémy se spánkem a jídlem.

Doporučujivám vyhledat pomoc psychologa a poradit jak ve vztahu pokračovat dál. EB

Dobrý den, prosím vás o radu. Je mi 22, žiji na vesnici a jsem křesťanského vyznání. Již několik let mám problém s navázáním vztahu se ženami. Zkoušel jsem již téměř vše. Jsem z toho již duševně velmi unaven, jelikož na mě doma, zejména babička tlačí, abych si už konečně našel přítelkyni. V posledních měsících jsem se kvůli tomu rozhádal se svými nejlepšími přáteli, když se mi snažili "pomoci". Již absalutně nevím co mám dělat, ten tlak na mě je obrovský. Chci celou situaci vyřešit co nejdříve, ale nevím jak na to.

Dobrý den,

je přece jedno jestli má mladý muž ve 22 letech přítelkyni, či manželku nebo ne. V tomto věku se můžete plně věnovat studiu, práci či koníčkům a není na tom naprosto nic zvláštního a mimořádného. Váš problém, ale spočívá v jiné oblasti - příliš se necháte ovlivňovat druhými lidmi. Osamostatněte se a staňte se nezávislejším! Nikdo nemá právo na vás vytvářet tlak v oblasti citů či výběru partnera. Nesmíte se ale nechat. To je to řešení vaší současné situace.EB

Dobrý den Je mi 39 let a po ztrátě zaměstnání se u mě začali objevovat různé druhy úzkostných stavů, některých zvláštních. Nejdříve ostuda, hanba, pocit selhaní až ke vzteku, nenávisti, zlosti k divným nepopsatelným depresivním a úzkostným pocitům a náladám, křečovité bolesti v oblasti břicha až k tomu že když jsem se díval na lidi bylo mi úzko z toho jak vypadají, úzké nohy, jestli jsou malý velcí a sám se cítím špatně ve svém těle a také si připadám úzký, malý a když se podívám na nohy a nejsem oblečen mám také úzkost. V nedávné době jsem prožil 2 panické ataky či záchvaty, pocit neklidu, křečovité bolesti, úzkost, přemáhání, nemohl jsem v klidu stát ani sedět a nevěděl jsem co mám dělat, musel jsem si zavolat záchranku. Za 14 dní mám jít do nové práce a chci být v pořádku, ale nevím jestli to zvládnu, či se budu muset psychicky přemáhat a vše vydržím. Silou vůle to nemohu odstranit. V současné době chodím k psychiatričce a beru zatím prášky escilatopram, mirtazapin, lexaurin, apo-ome, řekla mi že pokud to nepůjde je možná psychoterapie, lázně popř důchod když bych to nevydržel. Rád bych se těchto problémů zbavil a vůbec nevím odkud se berou. s pozdravem Hofman Jiří Broumov

Dobrý den,

doporučuji zahájit psychoterapii co nejdříve a počítat s tím, že bude vyžadovat více návštěv u psychologa. Ale pomůže vám určitě. Neodkládejte to. Potřebujete obojí současně. jak léky, tak psychoterapii. EB

pondělí - neděle
6:00 - 23:00

potřebujete více informací?
    585 205 700 585 205 800

On-line rezervace

  • POZOR - změna v rezervačním systému:

    V rámci zrychlení procesu načipování klientů dochází ke změně v systému při vyhledávání shodných jmen. Klienti, kteří při svém přihlášení do on-line rezervační systému zadávali číslovku ke svému příjmení ji již zadávat nemusí.

Nabídky partnerů


HEINZ-ELEKTRO
záruka 36 měsíců na klimatizaci DAIKIN, WIFI zdarma

více informací »

HEINZ-ELEKTRO
všechny nabídky »

© OMEGA centrum sportu a zdraví, Olomouc Webdesign, Eshop a Online Rezervační Systém - ESMEDIA Interactive s.r.o.
Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím