Psychologická poradna

Dobrý den, zrovna jsem odmaturovala a řeším dilema ohledně vysoké školy. Jsem přijata na školu v Ostravě a na školu v Brně. Mým snem vždy bylo Brno, prestižní škola, ale mám přítele už 4 a půl roku a ten již rok žije v Ostravě, studoval zde také, ale studium ukončil. Má zde rodinný byt a spoustu přátel. O tom, že by se mnou odešel do Brna nerad slyší, říká, že kdyby tam našel práci, tak možná, ale když ne rozejdeme se. Já ho opravdu miluji a nevím jak se rozhodnout, jestli jít studovat do Ostravy na školu, která není mou vysněnou, ale být s přítelem, nebo jít do Brna, být na škole, jakou jsem si představovala, ale riskovat ztrátu milovaného člověka... Je to pro mě hrozně těžké, mám strach, že bez něj to nezvládnu sama v Brně, ale na druhou stranu něco ve mě mi říká, že chci Brno, tak bych tam měla jít...
Předem děkuji za radu Gabča..

Dobrý den Gabčo,
jde opravdu o poměrně těžké rozhodnutí, jedno z prvních vážných - životních. Budete proto muset přemýšlení věnovat víc času a víc sil. Doporučuju si napsat, co při každé variantě můžete získat, co případně můžete ztratit. Udržet si vztah, umět se vzájemně přizpůsobit, mít na blízku milovaného člověka....to vše je v životě velmi důležité. Stejně důležité je ale získat vysněné vzdělání, budovat si karieru, umět si jít za svými cíli. Život je neustálý kompromis, neustálé rozhodování, často i mezi možnostmi, kdy ani jedna není dobrá. Takto to bude neustále, začněte si zvykat. Důležité je, aby jste vždy věděla, že svého rozhodnutí později nebudete litovat. To si často opakujte.
Přeji hodně sil.
EB

Hezký večer,
cca před měsícem postihla mého tátu(69 let)mrtvice.Stalo se mu to tak,že se mu v tu noc zatočila hlava.Do nemocnice ho ale přivezli až druhý den,protože jsme netušili,že se jednalo o mrtvici.Právě, že v ten den po té noci co ho to postihlo, ho "jen" bolely nohy,což ho bolí i normálně a večer ještě luštil křížovky,až následující den hůře mluvil,tak to už mamka na nic nečekala a volala záchranku.Dopadlo to tak,že ještě v nemocnici ho postihla ještě jedna mrtvice a výsledek: je ochrnutý na pravou část těla - tedy pravá ruka a pravá noha ho moc neposlouchají a také hůře mluví-není mu moc rozumět.Takto ho to tedy postihlo.První týden byl na neurologickém oddělení, teď už je skoro 3 neděle na rehabilitačním oddělení. S mluvou je to trošku lepší, ale kolikrát mu nerozumíme co říká, tak se zeptáme znovu a to už si dá více záležet, že pak už mu rozumíme.Na tom rehabilitačním oddělení udělal trochu pokrok i s rukou,ale noha ho ještě moc neposlouchá.Na tom rehabilitačním oddělení s ním cvičí jak řeč, tak i tu ruku, nohu a chválí ho,že pokroky dělá.Zkouší už také chodit o berli.Minulý týden jsme ho měli na propustku na víkend doma,to samé se bude opakovat ještě tento víkend a pak na tom rehabilitačním oddělení bude ještě tak týden, 14 dní a dnes mu doktor navrhl,že by mohl jet ještě do rehabilitačního střediska někam do Podkrkonoší.
Táta měl jít původně - právě před měsícem, na operaci s krkavicí - s druhou stranou - na té první byl asi před 2 lety. A asi před 8 lety byl také už na jednom bypassu - to se týkalo nohy, tedy táta na ucpávání cév trpí. Tedy teď, když tátu postihla mrtvice, se operace s krkavicí odkládá.
Prosím-jak myslíte, že na tom táta je a myslíte prosím, že se z toho může dostat úplně? Máte také nějakou zkušenost s touto nemocí? Děkuji, s pozdravem Dana

Dobrý den,
zdravotní stav vašeho tatínka je sice poměrně vážný, ale všechno co píšete nasvědčuje tomu, že je to bojovník. Bude opravdu moc a moc záležet na jeho psychice a hlavně na jeho vůli bojovat a chuti žít, namáhat se, cvičit! A tu jak se zdá má. A vy - jeho rodina, ho v tom určitě můžete nejvíc podpořit. Plánujte a realizujte si společně zvladatelné radosti, příjemné aktivity! Poslouchejte ho o čem mluví, co by chtěl! Lidi prožijí celý život např. bez nohou a mohou být šťastní. Berle nebo méně pohyblivá ruka ještě neznamenají konec života. Jsou to jen omezení, která je nutno vzít v úvahu.
Na druhé straně nic nezměníme na tom, že život nás všech tady má i svůj konec, který jednou nevyhnutelně přijde, ale do té doby můžeme být šťastní!
EB

Dobrý den, je mi 18 a mám přítelkyni které bude 17 a před asi půl rokem když jsme spolu ještě nebyly byla několikrát zneužita od přítele svojí matky a nedáno se pokusila o sebevraždu.Pravidelně dochází k psycholožce ale sezení s ní jí nepomáhají psychycky je na tom relativně dobře ale každý vsájemný dotyk je provázen velkým strachem a nepříjemnými pocity nevím jestli přímo tady můžu žádat o radu ale byl bych rád kdyby jste mi mohla poradit nějak jak by se to vše dalo nějak zlepšit.Děkuji Michal

Dobrý večer Michale,
má-li vaše přítelkyně v poměrně nedávné době za sebou takovou zkušenost, je pochopitelné, že má obavy a nepříjemné pocity z fyzického kontaktu s mužem. Je moc dobře, že chodí pravidelně k psycholožce a pravděpodobně s ní bude řešit i pocity, o kterých píšete. To nejdůležitější, co pro ni můžete udělat, je na ni nenaléhat, netlačit ji a nenutit k ničemu co sama nechce. Její situace vyžaduje čas! Časem se všechno bude pravděpodobně pomalu zlepšovat, ale z vašeho pohledu můžou být změny v jejím chování a prožívání opravdu pomalé.
Trpělivost, ohleduplnost a tolerance, něžný a citlivý přístup ...to by mohla být od vás nejcennější pomoc. EB

Prosim o radu. Mam ctyricetileteho syna, ma problem s vyjadrovanim. Protoze chce rychle neco rici, tak zadrhava a musi vse opakovat. Pracuje s lidmi a tudiz mu to dela problemy. U lekare, kde pred lety byl, mu rekli, ze je vse v poradku, ale on se s tim trapi a ja taky. Prosim, kam ma se svym problem jit? Dekuji Truhlarova

Dobrý den,
je potřeba aby syn vyhledal psychologa a na svém problému s vyjadřováním s ním začal systematicky pracovat.
Jedna či dvě návštěvy u praktického lékaře rozhodně nepomohou. To není problém, který by se dal vyřešit rychle, či jednoduše nějakou tabletkou. Bude to vyžadovat čas i úsilí. Jinou cestu nevidím.
EB

Dobrý den, jsem ve 2. ročníku na gymnaziu. Mám problémy s vůlí. Myslela jsem si, že jsem jen líná a nedokážu se dokopat k povinnostem. Začíná to být čím dál horší. Povinností je čím dál více a já je prostě neplním a nedokážu s tím začít. Zvykla jsem si často nechodit do školy a omlouvat si to sama, což způsobuje další problémy. Kvůli tomu všemu začínám mít úzkosti, myslím si, že jsem neschopná a k ničemu. Obávám se, že to všechno zapřičinuje to, že příliš mnoho času trávim na internetu. Může se jednat o závislost? a mám s tím něco dělat?

Dobrý večer,
nemám z toho co píšete zatím dojem, že by jste se měla začít léčit pro závislost. Ale samozřejmě, že nechození do školy a neplnění dalších školních povinností je problém a může být do budoucna VELKÝ problém.
Vy máte ale obrovskou životní výhodu: Jste chytrá! Dokážete přesně pojmenovat co se děje, dokážete si své problémy uvědomit a přiznat si je. A to je první a nejdůležitější krok k tomu, aby jste je začala řešit!

Takže si začněte dělat na každý týden a každý den časový plán, ve kterém si sama sobě přesně vyhradíte čas na učení, na sport nebo jakýkoli pohyb, na kamarády, na pomoc v domácnosti a jen minimum času na internet! A tento časový rozvrh koukejte začít dodržovat. Dobré by bylo s někým Váš časový rozvrh probrat, aby vás někdo občas zkontroloval a posiloval tak vaši vůli. Pro trénování vůle existují také různé psychologické techniky. Vyhledejte si o tom nějakou literaturu a zkuste se něco sama naučit.
Držím palce. Vím, že to zvládnete!
Zdraví EB

Dobry den, chtela bych se zeptat, zda sluzeb Vasi poradny muze vyuzit i neclen OmegaKlubu? Pokud ano, tak za jakych podminek? Za odpoved dekuji Helena B

Dobrý večer Heleno,
psychologické služby může využít i nečlen. Objednat se můžete telefonicky v pracovní dny od 7.30 do 17.00 h na č. 585230854 (asistentky p. Soušková, sl. Kremplová) nebo emailem přímo na mě: edita.bosakova@kaps-kaps.cz. Cena 90 minutové konzultace je 850,- Kč.
Ráda si na vás udělám tolik času, kolik budete potřebovat.
Zdraví E.Bosáková

Dobrý den.
Ráda bych slyšela Váš názor na problém mého kamaráda.Má přítelkyni 32 let,která jezdí jako profiřidič u MHD.Mají šestiletou dceru.On, má dost časově náročnou práci a jezdí domů pozdě večer.Přítelkyně se často opíjí a to tak,že pozvrací a znečistí celý dům.Pak je vulgární a sprostá na přítele i před malou dcerou.Často to už musela řešit policie a záchytka.V tomto všem vyrůstá ta malá.Pokaždé pláče.Matka jí tahá i na oslavy kolegů a pak se opilá vrací domů..Trvá to již několik let.Chci znát Váš názor,jestli tento vztah udržovat,nebo ho kvůli malé ukončit.V případě,že by došlo k ukončení,byla by nejspíše svěřena do péče otce.Dle mého názoru je lepší nějaká hodná teta,než matka alkoholička..

Dobrý večer,
máte pravdu, že situace, kdy se matka opíjí a v důsledku toho jsou mezi rodiči časté konflikty, kterým je dítě přítomno, není pro holčičku vůbec příznivá. A taky je pravdou, že pokud je jeden z rodičů skutečně alkoholik a nestará se dobře o dítě, je opravdu doporučováno takový vztah ukončit a dítě svěřit do péče zodpovědnějšímu rodiči proto, aby byl zabezpečen jeho normální vývoj.
Na tomto konkrétním případě, který popisujete, je zvláštní to, že matka je řidičkou MHD. Tito řidiči jsou pod poměrně pečlivým dohledem zaměstnavatele, lékaře i psychologa, chodí na pravidelné prohlídky, nemohou si teoreticky dovolit přijít na směnu se zbytkovým alkoholem. Nezdá se mi proto, že by matka dítěte byla opravdu skutečná, závislá alkoholička. Možná tímto způsobem "řeší" nějaké problémy v jejich partnerském vztahu a bezohledně "používá" i své vlastní dítě k nátlaku na partnera, vašeho kamaráda. Třeba takto: "Když ty jsi pořád pryč, tak já si budu dělat co chci, ať tady dítě je nebo není." Bohužel stává se to docela často.
Váš kamarád by měl osobně navštívit psychologa a s ním situaci řešit, třeba existují i další možnosti nápravy, které prozatím nevidíte. Možná nakonec dojde k tomu, o čem uvažujete - tedy k odloučení dítěte odmatky. Věřte ale, že to rozhodně nemusí vždy být konec strádání pro dítě, ale někdy je to naopak začátek šílených tahanic, v nichž se zase mnoho ohledů na dítě nebere.
EB

Dobrý den. Je mi 14 let a před půl rokem jsem si přiznala, že jsem homosexuálka. Když čtu různé články o homosexualitě, dozvídám se, že v pubertálním věku se takovéto věci dějí, ale že to přejde. Já tvrdím opak, ale o to tu nejde.
Potřebovala bych poradit, jak to co nejšetrněji povědět rodičům a poté i rodině a kamarádům. Párkrát jsem se na to již chystala, ale selhali mi nervy.
Vždy si najdu výmluvu, že se prostě bojím nebo že nemám připraveno co jim řeknu.
Proto prosím o radu.
Děkuji K

Dobrý den,
myslím, že není bezpodmínečně nutné vaše zjištění sdělovat rodičům a kamarádům co nejdříve a co nejrychleji. Jde o velmi osobní, intimní věc. Reakce na ni mohou být od vašeho nejbližšího okolí opravdu různorodé, mnohdy nepředvídatelné a třeba i opačné než by jste čekala.
Na druhé straně rozumím tomu, že o tom potřebujete s někým mluvit. Nejlépe by bylo vyhledat školního psychologa, buď u vás ve škole nebo na nějaké jiné škole ve vašem okolí. S mím můžete otevřeně a beze strachu mluvit jak o sobě, tak o tom jak vašim blízkým tuto informaci sdělit a případně kdy. Nespěchejte ve vztahu k rodičům a kamarádkám, ale jednejte ve vyhledání odborné podpory!
E. Bosáková

Dobrý den
mám takový problém. S přítelkyní žijeme ve společné domácnosti 10let, jsme bezdětný. Jeto pár dnů co mě přítelkyně navrhla, že si dáme v našem vztahu pauzu tak na tři měsíce, že se cítí citově vyprahlá a že jen náš vztah přešlapuje na místě, že jí neberu takovou jaká je a nevnímám její pocity a bolesti, atd... Že až si to v hlavě "srovná" tak buď se rozhodne že se vrátí nebo ne. Že má někoho u koho může bydlet. Při naších rozhovorech mě nakonec řekla, že je to její kamarád. Problém je v tom, že tento kamarád o ní usiluje, aby sním zůstala. Přítelkyně mě řekla, že k němu sice nic necítí, ale jak se svěřila svým kamarádkám, že plánuje sním zůstat, sama si není jistá. Že ten člověk jí naslouchá, všímá si jí, zkrátka vše to co Já jsem poslední dobou zapomínal. Že mám počkat - vydržet ty 3 měsíce a ona se rozhodne. Nevím co si mám o tom všem myslet a co čekat. Myslím, že u něj zůstane a těžko s vrátí.... Nevím sám co mám dělat - pokud to má ještě nějaký význam a cenu čekat, že se vrátí......??? a vše bude snad OK… ????
děkuji...

Dobrý večer,
myslím, že to co popisujete, není situace, v níž by jste měl na něco pasivně čekat. Vaše přítelkyně prožívá krizi vašeho vztahu, sděluje vám, že se rozhoduje, jestli s vámi zůstane. Jestli o ni stojíte, měl by jste teď mobilizovat své síly a pokusit se "zabojovat" všemi způsoby, které dokážete vymyslet. Pokud zůstanete pasivní, nevěřím, že se k vám vrátí. Edita B.

Dobrý den, mám starší sestru (34let). Už více jak 4 roky žije v Anglii s manželem (Angličanem) a dětmi. Obě holčičky chodí již do školy, doma se mluví ale od jejich narození pouze anglicky. Sestra je NIKDY česky neučila,což nikdo ani z mých přátel nemůže pochopit. Sestra tady vyrůstala, studovala medicínu a ví, že matka-babička se s vnučkami nemůže anglicky dorozumět. V září jsem u nich byla, ale pobyt u nich nebyl moc příjemný. Sestra i její manžel se chovají jako ,,pán a paní Snobovi,,. Večer jsem dětem pomalu ani nepřečetla knížku, protože neumím prý tak dobře anglicky apod. No zkrátka jsem tam byla jako ta ,,socka z Česka,,. Nyní se sestra stěží ozve jednou za měsíc... Odjeli na dovolenou po Vánocích, ale ani nezavolala, že nám přeje hezký nový rok, prostě nic. Kolikrát jsme si dělali starost, zda jsou OK, ale ona byla úplně v pohodě! Prostě nepovažuje ani za nutné nás kontaktovat. Přijde mi, že už se prostě nadobro odcizila. Nevím jak to řešit, máme se taky neozývat? Už se mi tam k ní ani nechce jezdit... Je mi líto především mamky, pro kterou je to už opravdu nadobro ztracená dcera a vlastně i vnučky.

Iva

Dobrý den Ivo,
nejste s vašimi rodiči sami, kdo mezi blízkými v rodině zažívá podobný pocit odcizení.
Je to bohužel opravdu na rozhodnutí vaší sestry, jestli bude své děti učit česky nebo ne a případně jak často bude v kontaktu se svojí širší rodinou v ČR. Vy na tom pravděpodobně nic nezměníte. Můžete jí samozřejmě otevřeně říct, co cítíte, jak vás to bolí a že by jste si přála se s ní vidět častěji, popř. s jejími dětmi. Určitě by bylo dobré s ní o tom promluvit, ale neměly by to být výčitky, jen informace. Je možné, že je sestra tak nadšená z nového životního stylu, že si neuvědomuje, že může svým chováním i ublížit. Na druhé straně je vcelku všeobecně známo, že prarodiče jsou rádi v kontaktu se svými vnoučaty, že si přejí je vidět vyrůstat a chtějí se s nimi dorozumět ve stejném jazyce. Pravděpodobně to ví i vaše sestra. Možná má ale své osobní důvody pro to co dělá. Ty vám není povinna vysvětlovat. Rozhovor na toto téma s ní určitě udělejte, stejně tak by s ní měla promluvit vaše maminka. Pokud by se však její chování nezměnilo, netrapte se tím a pokuste se i na této situaci najít nějaká pozitiva. Někdy je dobré dát v takových situacích druhé straně jednoduše čas, netlačit na změnu nebo rychlé řešení. I názory a postoje vaší sestry se určitě budou vyvíjet a měnit a možná k sobě najdete cestu v budoucnu za jiných okolností. Nesmíte se ale na ni naštvat navždy! Každý máme právo si zařit život po svém. E. Bosáková

Dobrý den,můj problém se týká tchýně. Relativně s ní vycházím,ale když přijede její dcera (má švagrová) je jako vyměněná v negativním slova smyslu. Existuje pro ní jen ona,můj manžel a naše děti a já jsem velmi ignorována a vytěsňována. Moc mi to vadí,kort když pak švagrová odjede a tchýně je zase docela v pohodě (upne se opět na naši rodinu),jenže mě to chvíli trvá,než ze sebe dostanu stres z předešlých dní. Mám zkrátka blok a nemůžu s ní moc komunikovat,raději jen mlčím. Chci se zeptat,zda to tchýni říct,že mi vadí,jak se ke mě chová za přítomnosti švagrové nebo s ní má raději promluvit manžel nebo to mám raději nechat být a (raději se s ní nestýkat,dokud mě to naštvání nepřejde). Asi bych to tak neřešila,kdybych ve městě ,kde bydlíme,neměla na hlídání jen ji. Děkuji moc za radu.

Dobrý den,
ptáte se, jestli o problému, který popisujete, máte se svou tchyní promluvit. Odpověď zní rozhodně ano. Udělejte to sama, nepřenášejte tento úkol na svého manžela. Jde ale o poměrně náročný rozhovor, na který by jste se měla předem připravit. Bylo by dobré, kdyby jste si co nejpřesněji a nejkonkrétněji formulovala, třeba i písemně, co přesně vám v chování tchyně vadí. Současně si uvědomte, co toto její "změněné" chování dělá s vámi, jaké pocity ve vás při tom vznikají. Může to být lítost nebo smutek, strach, vztek, agresivita? I o těchto svých pocitech můžete tchyni informovat. V žádném případě nesmí ale vaše sdělení vyznít jako kritika, obviňování či výčitky! Cílem tohoto rozhovoru je, aby se tchyně dověděla, že vám něco vadí, co to s vámi dělá a na základě těchto informací měla možnost své vlastní chování změnit.

Z toho co píšete je patrné, že vás má ráda a že vaše vztahy jsou jinak dobré. Opravdu není na škodu si věty, které chcete říct, předem sepsat. Můžete mi je také poslat do poradny k posouzení. Tak do toho! Držím palce.
E. Bosáková

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o pomoc.
Máme syna – bude mít 10.let a ve škole má problémy. Pokud jde o učení dá se říct , že je vše v pořádku , protože jeho známky jsou jedničky a dvojky, ale pokud jde o chování vůči spolužákům, tak tam už je to horší. Stále řešíme to , že má přecitlivělé a nepřiměřené chování vůči spolužákům - na jakoukoliv narážku ať už slovní či fyzickou nedokáže reagovat jinak než útokem. I když s ním mluvíme a často vše probíráme , vždy skončíme u toho , že nedokáže narážky /ať už verbální či fyzické/ignorovat , ale právě naopak – samozřejmě nám vždy slíbí , že se bude snažit , ale je jen otázkou času kdy opět “vybuchne”. Mám dojem , že určitým způsobem jsme vše odstartovali my, když ve školce byl v první třídě dá se říct “otloukánkem” a paní učitelky to neuměli řešit, tak jsme mu vtloukali do hlavy, že pokud nechce být pobitý a pokousaný musí se sám bránit. A vše se nejvíce zhoršilo v období mého druhého těhotenství a po narození naší dcery, která má nyní 2.roky. Syn ji má hodně rád,ale myslím si,že to, že už není středem pozornosti – což je pro něj hodně důležité, zapříčiňuje jeho problémy.
Proto bych Vás chtěla poprosit o radu
Předem moc děkuji za odpověď

Dobrý den,
v případě problémů, které popisujete, nejsem bohužel schopná poskytnout Vám jednoduchou radu či návod k řešení. Důvodů proč se děje to co popisujete u vašeho syna může být celá řada. Je potřeba, abychom si o synovi promluvili a potom hledali řešení. Nejde o to, že by šlo o něco u dětí zcela neobvyklého, ale o to, že je potřeba zvážit všechny okolnosti.

Zavolat a objednat se můžete kdykoli v pracovní dny na tel. 585 230 854 nebo lépe emailem edita.bosakova@kaps-kaps.cz.
Zdraví E. Bosáková

Dobrý den,mám skoro 4-letého syna,který v záři nastoupil do školky.Každé ráno pobrekává a zvrací,po ránu nic do sebe nedostane.Odpoledne když jdem domů ze školky,tak je samý smích a snadšením vypráví co celý den dělali.Ve školce je potom v pohodě.Předem děkuji Richterová

Dobrý den paní Richterová,
to co popisujete u svého syna není nijak vyjímečné. Pro děti je opravdu těžké zvyknout si na novou situaci "chození do školky" a může to ještě nějakou dobu trvat. U citlivějších dětí podobné projevy mohou nastávat i opakovaně, třeba po delší nemoci, po prázdninách a podobně. Pokuste se udělat váš odchod do školky co nejpříjemnější. Vstávejte oba tak brzy, aby si syn mohl ještě chvilku před školkou doma pohrát nebo aby se stihl podívat v klidu na jednu pohádku na DVD. Nenuťte ho ráno jíst, ať si například jen do ruky vezme piškot, nají se ve školce. Hlavně vy buďte taky " v pohodě", nekřičte, nespěchejte. Když se pozvrací, řekněte mu, že to nevadí, že zítra to bude lepší.
Pokud by potíže přetrvávaly dlouho nebo se stupňovaly, bylo by dobré navštívit dětského psychologa. Měsíc či dva měsíce adaptace na nové prostředí jsou u dětí normální. Zajímejte se také o chování učitelek k vašemu synovi. O vaše dítě by měly pečovat ve školce takové osoby, které jsou i vám sympatické a kterým důvěřujete. Někdy negativní reakce dítěte může vyvolávat konkrétní osoba.

Dobrý den, mám dvacetiměsíční dceru a začínáme se učit chodit na nočník. Bohužel, dcera si na nej sedne, ale v okamžiku, kdy se ji opravdu CHCE, má nějaký blok to tam pustit. Párkrát jsem ji tam násilím držela, ale vím, že to není dobře. Jak mám postupovat? Byla bych ráda, kdyby to v létě zvládala už bez plín. Dekuji Slaninová

Dobrý den paní Slaninová,

hlavně, prosím, na dcerku nespěchejte. To, že si na nočník sedne, ale žádný výsledek v nočníku nakonec není, je u dětí v tomto věku běžné. Povzbuzujte ji co nejněžněji, chvalte ji i za to, že na nočníček vůbec sedla a chviličku na něm vydržela. Rozhodně ji nenuťte vysedávat na nočníku násilím, příkazem apod.

Buďte trpělivá, a až se to je jednou povede, opravdu výrazně ji pochvalte.

Můžete taky koupit "hrací nočník", který zahraje, když se na jeho dně objeví tekutina. Děti si rychle spojí písničku s vyprázdněním, většinou se jim to líbí a rádi tutu činnost opakují. Ještě bych Vás chtěla poprosit, nestavte si před sebe a před holčičku úkoly typu - léto už musíme zvládnout bez plen. Vývoj této dovednosti je u dětí velmi individuální, dokonce se může stát, že i když to už bude umět v létě, na podzim třeba vlivem nemoci, strachu, změny prostředí atd. dovednost na čas ztratí.

Stejně tak noční pomočování může klidně trvat až do 4 let bez ohledu na to, že přes den dítě vše perfektně zvládá. To vše je normální a v pořádku. Špatně je, když se kolem vylučování vytvoří pro dítě nějaký stres, nátlak a napětí. To pak může vést až vážným problémům.

A jestli můžu radit, nesrovnávejte ji v tomto s jinými dětmi a "supermatky", jejichž děti už dávno chodí na nočník sami, vůbec neposlouchejte!!

Zdraví Edita Bosáková