Psychologická poradna

Neobávejte se psychologickou pomoc využít!

Diskrétnost je základem této práce.

Na setkání s psychologem už nemusíte jen do označené poradny. Můžete využít službu psychoporadna on-line nebo se můžeme k rozhovoru potkat tam, kde vám to bude příjemné.

Psychoporadna on-line je pro vás zdarma, ostatní psychologické služby jsou zpoplatněné.

Aktuální téma měsíce si můžete přečíst zde.

Otázky a odpovědi

Otázka:

Již 3 roky mě trápí vztah s mou sestrou. Její dcera se odstěhovala a vdala do ciziny. Nejdříve toto má sestra schvalovala, pak se vše obrátilo, přestala se bavit s naší maminkou, která za vnučkou a pravnučkou do ciziny jezdí, nechce se stýkat s rodinou, at už se mnou jako její jedinou sestrou, tak i s rodinou ze strany manžela. Mnohokrát jsem se snažila, at se stav napraví, nemám na to ale asi ty "správné páky". Prostě to nejde.... ona nemá dobrý vztah ani se svým synem... pořád si říkám, neřeš věci, které nemůžeš změnit... nepomáhá to ale. Je mi moc líto mámy, je jí 77 let, říkám si - jak dlouho tu ještě bude???? Poraďte co udělat, aby vše bylo jako dříve. Jana

Odpověď:

Jano,
nikdy nic nebude stejné jako dříve. Život je pořád v pohybu, všechno se mění. Vaše sestra se pravděpodobně trápí problematickým vztahem se svou dcerou a současně možná závidí všem, kteří s její dcerou mají vztahy normální a bezkonfliktní. Pravděpodobně by potřebovala odbornou pomoc. Když ji ale sama nevyhledá, vnutit jí nic nemůžete. Správně si říkáte "neřeš věci, které nemůžeš změnit". Přestaňte se trápit sama sebe. EB



Otázka:

jsem v depresi. Je mě 50 let, deti uz me opousteji, nekteré s nenavisti, manzelka mnou pohrda a ja vlastne stojim proti vsem. co delat? Zabit se? Odejit? Nechat si udelat lobotomii s zustat?

Odpověď:

Dobrý večer,
potřebujete psychologickou pomoc a možná i nějaké léky na uklidnění nebo naopak na povzbuzení. Věřte tomu, že v tomto stavu nejste sám. Padesátka je poměrně kritické období v životě. Potkávám se s podobnými stavy i lidí v tomto věku každý den. Důležité je si uvědomit, že někdy to prostě člověk sám nezvládá a pomoc potřebuje!!!!!! Můžete se objednat ke mě, můžete najít psychologa ve svém okolí. Rozhodně ale jednejte. EB



Otázka:

Dobrý den.
Již několik let mě trápí nutkání na močení.Dělá mi problém hlavně delší cestování autobusem,návštěva kina,někdy v obchodech i na ulici.začnu být nervozní a nutí mě to vyhledat toaletu.V domácím prostředí nemusím např.i6hod.na malou.V noci jdu max.jednou,na urologii jsem byla a vše v pořádku,někdy je to lepší někdy horší jako na houpačce,myslím si že je to psychického původu-nějaký blok,je to straštně otravné,chtěla bych to vyřešit jednou pro vždy pomůžete mi prosím,děkuji moc za jakoukoliv odpověď .-)

Odpověď:

Dobrý den,
pokud jste opravdu absolvovala důkladné urologické, ale i gynekologické vyšetření a vše je z medicínského pohledu v pořádku, může skutečně jít o dlouhodobě fixovaný neurotický příznak. Dovedu si představit, že je opravdu velmi nepříjemný. Na dálku on-line ho ale nejspíš odstranit nezvládneme. Využila bych totiž pro jeho odstranění jak psychoterapii, tak také hypnózu. Jestli můžete nějaký čas docházet na terapii ke mě do Olomouce nebo do Pardubic, můžu vás objednat. Pokud ne, doporučuji najít psychologa ve svém okolí a začít! EB



Otázka:

Dobrý den,
Je mi 15 let mám rozvedené rodiče už 3 roky,vzal jsem to docela dobře ,ale teď se semnou něco děje :jsem nervózní ,nespím ,nevím co mám dělat rodice mam od sebe daleko a nevim jak mam říct ne tomu druhému rodiči??mně vadí 6e se pořád jen hádají !mám takové divné pocity že už nevim jak dál neporadíte mi jak se mám zachovat v takových to situacích??teď oni na sebe pořád jen nadávají a mně už to nebaví poslouchat?moc děkuju martin

Odpověď:

Martine, není to neobvyklé, že problémy s rozvodem rodičů na doléhají na děti s odstupem. Ráda bych vám pomohla, ale potřebovala bych o celé situaci vědět víc. Abych vám mohla napsat, jak se zachovat v určitých situacích, potřebuji vědět o jaké situace vlastně jde. Můžete zkusit využít www.osobni-psycholog.cz. Je tam sekce pro registrované klienty, která umožňuje skutečný online rozhovor. Nebo jestli máte ve škole školního psychologa, nebojte se ho navštívit. Vaše problémy vyžadují víc než jednu krátkou radu, kterou umožňuje tato poradna. Napište víc! EB



Otázka:

Dobrý den,
je mi 20 let a obracím se na Vás s prosbou o pomoc nebo alespoň o radu. Jedná se o problém s důvěrou a přehnanou žárlivostí ve vztahu. Byla jsem necelé 2 roky s přítelem, který mi lhal a vyhýbal se setkání se mnou tím způsobem, že mi tvrdil, že nemá čas a přesto se radši stýkal se svou bývalou přítelkyní, kterou jsem nesnášela a žárlila jsem na ni. Skoro rok a půl z tohoto vztahu jsem se trápila až to nakonec skončilo rozchodem. Ale o tomto jsem se zmínila z toho důvodu, protože to souvisí s mým současným vztahem a přítelem.
Jsem 3 měsíce s novým přítelem a myslela jsem si, že teď už bude vše v pořádku, s bývalým přítelem ho nemohu srovnávat, ale bohužel ve mě zůstaly ty obavy z minulého vztahu, takže už nemám ve vztahu takovou důvěru jako jsem mívala. Vyčítám si to, protože přítel za mou minulost nemůže, ale pořád se přes to nedokážu přenést a neustále si myslím, že mi přítel lže a podvádí mě.
Pomalu, krok po kroku, se snažím k příteli sesbírat důvěru a opět se stavět na nohy, ale bohužel se stalo něco, v čem mi přítel zalhal, ale chvíli potom se přiznal, protože věděl, že nemá cenu mi něco zapírat (nejednalo se o kdo ví jak velkou lež). Ale už tohle způsobilo to, že k němu můžu získávat důvěru zase od začátku.
Ihned se mi vybavila minulost a nervově jsem se sesypala. Začala jsem se třást a brečet a nedalo se to zastavit. Jsou tomu už 4 dny a pořád na to musím myslet a nedokážu to hodit za hlavu.
Strašně mě to mrzí, protože přítele miluji a chtěla bych k němu získat plnou důvěru a nevracet se pořád do minulosti. Jen nevím jak to udělat. Příteli jsem o mém minulém vztahu vše řekla, aby věděl, proč k němu nemám takovou důvěru.
Děkuji předem za jakoukoliv odpověď.
Andrea

Odpověď:

Andreo, budování důvěry k druhému člověku je vždy záležitost dlouhodobá. Současně je běžné to, že do nových vztahů přenášíme zkušenosti ze vztahů dřívějších. A je to určitě v pořádku. Jistě uznáte, že zkušenosti jsou v životě důležitá a pozitivní věc.
V současném vztahu vás určitě čeká ještě mnoho vyjasňování, občasný pocit nejistoty a drobná zklamání prostě přicházet budou. Nikdo není dokonalý, ani váš nový přítel. Berte to vše pokud možno "sportovně". Brečením a vytahováním starých příběhů vašeho přítele příliš neokouzlíte. EB



Otázka:

Dobry den, pred par lety jsem se zamilovala do sveho ucitele, ten vsak trpi maniodepresivni psychozou.Od te doby, co je v depresivni fazy, se i me velmi casto stridaji nalady a jsem dost negativne nalazena. Vidim ho pomalu na kazdem kroku a obcas se mi stava, ze mam halucinace (vidim ho, i kdyz nikde nikdo neni). Byla jsem kvuli tomu u psychologa, a ten mmi doporucil, abych sla na skupinovou terapii, ktera je jednou tydne, mam z toho velmi spatny pocit. Mam strach mluvi o tom s cizimi a vice lidmi. Prijde mi, ze nejlepsi reseni pro me, by byly prasky, ale tim si take moc jista nejsem. Prosim o nejakou radu. Vazne nevim, co mam delat. Predem dekuji za odpoved

Odpověď:

Dobrý den,
léky by vám musel předepsat psychiatr. Můžete samozřejmě psychiatra vyhledat a poradit se. Pokud jde o skupinovou psychoterapii, nemusíte se bát, že vás bude někdo nutit nebo na vás tlačit. Několikrát tam zajděte a uvidíte. Rozhodně ale nečekejte zlepšení svých potíží po jednom sezení. Je to dlouhodobá terapie. Můžete také najít jiného psychologa a pokračovat v terapii individuální. Nebojte se, když budete na sobě pracovat, určitě se to časem zlepší. EB



Otázka:

Dobrý den,
je to poměrně nedávno, co se u mě poprvé objevil "záchvat" úzkosti. Úzkostí netrpím příliš často, jen tak zhruba 1 - 2 x do měsíce. Každopádně dříve jsem tento problém neměla.
Mám nového přítele, se kterým nemáme v podstatě žádné velké problémy, ale z mojí strany je tam pár věcí, které mě velmi trápí (nedokáže se otevřít, nechce vážný vztah, nechce mě představit rodičům...). Je to možná příčina mých úzkostí, kdo ví.
Ještě bych asi měla zdůraznit, že již 4 roky trpím spánkovou poruchou - nespavostí. Brala jsem na ní antidepresiva, Mirtazapin, téměř celou tu dobu, před nedávnem, respektive asi před půl rokem se mi je konečně podařilo vysadit. Ale když spím u přítele, tak dvakrát týdně, oka u něj nezamhouřím. Prostě tam neusnu, mám nějaký psychický blok, který mi v tom zřejmě brání. Nejsem si jistá, ale myslím, že by to mohlo souviset i s těmi úzkostmi.
V den kdy mám úzkost, např. jako včera, je to ráno ještě poměrně v pohodě, jen taková špatná nálada....ale s přibývajícími hodinami se to postupně zhoršuje. Odpoledne jsem už měla problémy zadržet slzy, v podstatě jsem večer pak brečela už tak silně a v kuse několik hodin, že mě z toho až rozbolela hlava a bylo mi nevolno. Dále se v tu chvíli skoro celá klepu a srdce mi buší jako o závod...a napadají mě zcela paranoidní představy a myšlenky, které v ten moment jen těžko dokážu odehnat.
Prosím o radu, zda je to ještě v únosných mezích, nebo bych raději měla navštívit odborníka.
Děkuji,
Tereza

Odpověď:

Dobrý den,
bylo by dobré najít psychologa a to co popisujete jako své trápení s ním řešit. Jsou to totiž poměrně zásadní vztahové otázky. Nejasnosti a rozpory v nich skutečně mohou vyvolávat velkou úzkost a psychické napětí. Úzkost a psychické napětí pak negativně ovlivňují spánek. Špatná kvalita spánku vede k vyšší citlivosti, úzkostnosti, plačtivosti.... je to začarovaný kruh.
Je potřeba hledat z něj cestu ven. Není to na jedno setkání, je to na delší práci! EB



Otázka:

Dobrý den,již několik let mám problém, se kterým si neumím poradit. Jedná se o třes rukou, který se objevuje při stresu, nervozitě a trémě. Tento problém už začal na střední škole při psaní na stroji.Byla jsem v klidu do doby, než jsem začala psát na čas, v tu chvíli jsem neudržela ruce na klávesnici. Postupem času jsem si myslela, že problém odezněl a abych svému strachu čelila, šla jsem pracovat jako zapisovatelka. Zvykla jsem si, ale problém nastane vždy, jakmile přijde někdo nový a já mám začít psát.Teď mám možnost pracovně vylepšit svou pozici, ale potřebuji se třesu rukou zbavit, teda pokud mám ještě šanci za ta léta něco změnit. Asi je to jen v mé hlavě, ale bohužel já sama to nedokážu ovládat. Poradíte mi, co s tím? Potřebuji psychologa nebo někoho, kdo by mě naučil meditovat. Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,
váš problém se určitě odstranit dá, a to pomocí psychoterapie, popřípadě hypnózy. Bude to však vyžadovat čas a trpělivou práci na sobě. Nebojte se začít! Zdraví EB



Otázka:

Dobrý den. Obracím se na Vás ohledně problému mého vnoučka.
Vnoučkovi je 7 let, chodí do první třídy. Je ve škole velice šikovný, od paní učitelky jen pochvaly. Čtení, psaní, počítání, vše hned umí.
Navíc velice hezky maluje a hraje od 4 let na flétničku. Proto navštěvuje "lidušku" jak kreslení, tak i hudebku. Chodí tam rád, dcera ho do ničeho nemusí nutit. Ve škole má kamarády i ve školce byl bezproblémový a oblíbený.
Nyní již nějaký čas sledujeme, že má takový zvyk, že pohybuje pusinkou, ale nepovídá si, to ne, jen jakoby hýbe rty. Máme vypozorováno, že to dělá, třeba když si maluje, a obrázek se mu nedaří tak, jak by si představoval. Nebo třeba jde psát úkoly a dcera mu řekne, ještě chviličku počkej, já si půjdu k tomu sednout s tebou. A on třeba tu chvilku čekání, jako by z nervozity pohybuje pusinkou. Dcera ho upozorní, ať to nedělá a přijde nám, že si to ani neuvědomuje, že to dělá.
Má mladšího brášku, kterému jsou 3 roky a kluci se mají moc rádi. Ani dcera s manželem nemá žádné problémy. Bydlí si sami v domku na vesnici.
Nevíme, jak postupovat, aby se vnouček tohoto problému zbavil a také máme obavy, aby se to nezhoršovalo a třeba se mu děti nezačaly posmívat.
Budeme Vám vděčni za každou radu.
Děkuji. babička Libu

Odpověď:

Dobrý den,
váš chlapeček si to neuvědomuje. Dělá to pravděpodobně opravdu z důvodu psychického napětí, které v něm může vznikat. Ale není to nic vážného a dramatického. Děti uvolňují napětí různým způsobem. Hlavně ho na to neupozorňujte!!!!! Tím by jste ho jenom ještě víc stresovali !! A také dopředu neplánujte, že se to může zhoršovat a že se mu děti mohou posmívat. Uvědomte si, prosím, že toto jsou vaše úzkosti, které ať chcete nebo nechcete přenášíte na dceru a na vnoučka. Buďte v klidu. Časem to přejde!!!! EB



Otázka:

Dobrý den, mám problémy s komunikací. Pokaždé když mám někam zavolat a něco vyřídit zmocní se mě strašný stres. Rozbuší se mi srdce, mam problémy s dýcháním a začnu se potit. Někdy mi to trvá i půl hodiny než se odvážím. Často mi v průběhu hovoru není rozumět a přestanu se soustředit. Mám s tím problém už od dětství.

Děkuji za radu

Odpověď:

Dobrý den,
problémy, které popisujete se dají řešit, dá se jich zbavit. Vyžaduje to však odbornou pomoc. Musíte najít psychologa ve svém okolí a pracovat s ním na sobě. Bude to vyžadovat delší čas a hodně úsilí. bez vašeho úsilí se problémy nespraví. Chce to váš aktivní přístup. Konejte!!! Psychologa se bát nemusíte. Je tady od toho, aby vám s tím pomohl. EB



Otázka:

Dobry den,mam velky problem ovlivnujici moje manzelstvi i rodinu.Asi pred dvema lety jsme se s manzelem na chvili rozesli,kdyz totiz ziskal novou praci,zacal se chovat jinak a uz nam to neklapalo.V te pauze jsem nasla muze,ktereho jsem mela jako rozptyleni a nahradu,ale jen chvilkova zalezitost.okamzite jsem mu to rekla,kdyz jsme se k sobe vratili a chtela jsem to same po nem,ale pres dva roky mi tvrdil,ze nikoho nemel.Nedavno jsem ale zjistila,ze se semnou tenkrat rozesel kvuli kolegini z prace se kterou se pak nejakou dobu schazel-je vdana a ma dite.Me si mezitim vzal a mame spolu ctyrmesicniho syna.Nemuzu stale prekousnout,ze mi takovou dobu dokazal lhat a uz mu neverim.Trpim tim ja,nas vztah i nas syn,ale chci se to kvuli nemu snazit zachranit.Hrozne s tim sama v sobe bojuju.Trva to pres mesic a prijde mi,ze je mi hur a hur.Muzete mi prosim neco poradit?Dekuju moc

Odpověď:

Dobrý den,
teď jste oba především rodiče! Máte chlapečka a ten vás oba nutně potřebuje! Potřebuje, aby jste byli pokud možno oba v klidu a zajistili mu všechno potřebné pro život!! Rýpání a šťourání se minulosti je zbytečné! Přestaňte to dělat. Váš manžel si vybral Vás, a to pravděpodobně po zralé úvaze. Přestaňte ho i sebe týrat otázkami na to co bylo. Je to pryč. Čeká vás úplně jiný život, život rodičů s malými dětmi. Je to možná ta nejkrásnější část života vůbec, tak si ji nekažte nesmyslnými myšlenkami. Když budete o tom potřebovat mluvit víc, mluvte o pochybnostech raději se mnou než s manželem. Jsem vám k dispozici denně na www.osobni-psycholog.cz, placená sekce online poradna individuální. Zdraví EB



Otázka:

Dobrý deň. Chcela by som Vás poprosiť o radu, ako mám partnera donútiť k otvorenej komunikácii. Má s tým dosť problém, lebo je hamblivý. Neviem ako s ním jednať aby to prekonal a začal normálne otvorene o všetkom komunikovať a zapájať sa do rozhovoru...poradte mi prosím, dakujem

Odpověď:

Dobrý den,
DONUTIT...někoho k něčemu, to není nejlepší cesta. Váš partner je pravděpodobně spíše introvert, a to je celý komplex vlastností, které jsou vrozené. Znamená to, že takového člověka na společensky uvolněného, komunikativního a sdílného jedince pravděpodobně nepředěláte. Rozhodně ne, pokud on sám nebude chtít na sobě pracovat a rozvíjet se. Mojí radou je buďte trpělivá a ohleduplná. Mohla by jste ho svým tlakem a donucovacími prostředky ještě více odradit. Na druhé straně, pokud on sám chce, pomáhejte mu, chvalte ho vždy když to jen trochu bude možné - za každou snahu o trochu otevřenosti a komunikace. Nikdy nekritizujte!!! Držím palce. EB www.osobni-psycholog.cz



Otázka:

Dobrý den,mám problém se žárlivostí,která velmi narušuje vztah s mou přítelkyní.Ačkoli nepiji,kryzové situace řeším alkoholem(zhruba jednou za 3-č měsíce) a pak jsem agresivní a nevidím si do pusy co z ní vypustím.Během jednoho dne tak zničím vše,na čem mi vlastně nejvíce záleží.Chtěl bych Vás požádat o radu,na koho bych se mohl s tímto problémem obrátit.Předem moc děkuji za odpověd.

Odpověď:

Dobrý den,
chtělo by to lekce sebeovládání. Žárlivost je opravdu strašně nepříjemný soubor emocí a stejně jako agrese k dobrým vztahům nepomáhá. To už víte. Změnit se to samozřejmě dá, pokud opravdu budete chtít na sobě pracovat. Pomoct by vám měl být schopen každý dobrý psycholog, ke kterému budete mít důvěru. Není to ale o jedné návštěvě a nemáme ani kouzelné proutky, kterými bychom vás změnili jedním mávnutím. Bohužel ani tablety na žárlivost nejsou. Takže to bude namáhavé, bude vás to stát čas i peníze. Ale stálo by to za to. Pokud by jste chtěl chodit ke mě, pracuji v Olomouci a v Pardubicích, tel. 603560776. Zdraví EB



Otázka:

Dobrý den přečetl jsem si článek o duchovi a včera večer jsem měl něco jako trauma bál jsem se třepal jsem se jako osyka a zdálo se mi že je vedle mě je na to nějaká pomoc děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,
doporučuji vám takové články nečíst, vyhýbat se i podobným filmům a knížkám. Existuje totiž skutečně možnost, že se člověk do literárního nebo filmového díla pohrouží natolik, že si může vsugerovat i určité emoce, které by normálně neprožíval....např.strach, úžkost...a tyto emoce mohou být natolik silné, že jsou provázeny i nepříjemnými tělesnými pocity (třes, zvracení a pod.).
Pomoc je ale jednoduchá - pohyb v přírodě, sport a jiné koníčky a zábava. Nevhodné četbě se zcela vyhnout.
EB



Otázka:

Dobry den, mam 2 deti (1. syn 3 roky, 2. syn 4 měsice) a sveleho manzela. Mam v podstate vse, co jsem si kdy prala, po nekolika potratech se nam podarilo druhe dite, financne se mame dobre, ale presto se citim hrozne vycerpana, nestastna a v depresich, ktere vyustuji v to, ze obcas kricim na starsiho syna ci manzela.. Jsem vztekla, kdyz napriklad uspim starsiho syna a za chvili ho miminko vzbudi, kazda vec, ktera nevyjde, jak jsem si naplanovala, mne rozhodi obcas do nepricestnosti.. Stal se ze mne neurotik, pritom jsem byvala vzdy tak v pohode..Bojim se i zdravotne o miminko, bojim se s nim chodit do uzavrenych prostor, aby neco nechytnul, nezvu navstevy, navic mne nasli v krku hemofila, manzelovi v nose zlateho stafylokoka, oba nas prelecili antibiotiky, vysledky zatim nemame.. Dite kojim, ale stejne se o nej strasne bojim, stejne jako o starsiho syna..Proste se porad neceho bojim a jsem vztekla z kazde veci, co nevyjde presne tak, jak jsem si naplanovala.. Vim, ze se dvema detmi nelze planovat, presto se pak rozciluji a ani sebeuklidnovani nepomaha.. Prosim poradte. Dekuji.

Odpověď:

Dobrý večer,
životní etapa s malými dětmi, kterou právě prožíváte, je opravdu poměrně náročná. Pokud jste osobnostním založením trochu citlivější a úzkostnější typ, vůbec se vašim pocitům, obavám a nervozitě nedivím. Sama ale cítíte, že to není moc dobré ani pro vás ani pro rodinu. Bylo by potřeba na sobě trošku zapracovat, nejlépe s pomocí psychologa. Jak říkáte, sebeuklidňování zatím moc nepomáhá. Existuje ale řada metod, které vám pomoci mohou. Pravděpodobně bude také dobré ujasnit si, co je důležité a co ne. Co se dá ovlivnit a na co vliv stejně nemáme. Zamyslet se nad denním programem, co by se dalo vylepšit, aby jste mohla být klidnější......Nebojte se a psychologickou pomoc vyhledejte. Pomůže vám to! EB



Otázka:

Dobrý den, přítel mě opustlil kvůli jiné když našemu miminku byli 3 měsíce. Potom během 4 měsíců se ke mě 3x vrátil, ale vždy po týdnu odešel zase za ní. Nevěděla jsem jak dál tak jsem se odstěhovala asi 350 km daleko. Byli jsme od sebe 6 měsíců. Začal mi psát jak jsem byla nejlepší že hledá ženu jako já atd. přijel si pro mě. Jsme spolu 2 měsíce a já ho stále podezřívam,nevěřím mu. Kontroluju uplně vše. Vím totiž že měl 3 ženy najednou. U mě mu vadila nedůvěra a žárlivost,ale jak mu mám teď věřit? Bojím se a mám strach že o něj zase přijdu,vím že to občas přeženu. A nevím jak se s tím vypořádat chci s ním být . Myslíte že jsem paranoidní? Nevěřím mu ani když mi řekne že mě miluje. Děkuji za odpověď Zuzana

Odpověď:

Dobrý den,
Nedivím se vám, že zažíváte takové pocity vůči svému partnerovi. A ani vám moc neporadím, jak se jich zbavit, protože já sama bych znova těžko získávala důvěru k muži, který mě opustil v období kdy je žena nejzranitelnější. Já bych s ním už být nechtěla. Máte ale spolu dítě, je opravdu jen na vás jestli se pokusíte znovu vybudovat k němu důvěru. Rozhodně nejste paranoidní vy, ale váš partner je nezralý a nezodpovědný. Budete potřebovat hodně sil a hodně trpělivosti. Jen dejte pozor, aby to nebyla spíše hloupost a naivita z vaší strany.



Otázka:

Dobrý den.Je mi 14let.Pred půl rokem mi v psychiatrické léčebně byla diagnostikována Porucha přizpůsobení uzkostně depresivní. Jsem medikována a v péči psychiatra. Mám velký problém střídaný nálad je pořád. VE STAVU Uzkosti a deprese se bojím že si ublížím a nebo že ublížím někomu v okolí. Napadají mě takové myšlenky že někomu podřežu hrdlo,zabiji nožem nebo nuzkama atd.. RODIČE SI STĚŽUJI NA MOJI AGRESIVITU. Je to při moji neurotické poruše normální? PROSÍM O ODPOVĚD TY MYŠLENKY JSOU HROZNÉ A BOJÍM SE ŽE TO NĚKDY NEZVLÁDNU A UDĚLÁM TO.

Odpověď:

Dobrý večer,
je potřeba znovu zajít k psychiatrovi a to co píšete mu otevřeně říct. Možná bude nutné léky změnit, ne každé léky jsou vhodné pro každého a chvilku to trvá, než se najde správný lék!!!
Taky by jste měla chodit pravidelně k psychologovi a s ním tyto věci opakovaně probírat. Existují i způsoby jak se naučit sebeovládání. Ale všechno je to na dlouhou dobu a jde o opravdu intenzivní práci na sobě! Kouzelné proutky, kterými bychom mávli a člověk se změnil a jeho potíže zmizely, bohužel nemáme. Neodkládejte to, proberte s rodiči, že potřebujete více odborné pomoci. Jistě vám ji pomohou zařídit. EB



Otázka:

Dobrý den.Je mi 29 let a už od puberty řeším problém s jídlem. Miluji sladké a nedokážu se ovládnout. Jsem nešťastná, tloustnu a to nechci a nechce to ani přítel. Je to už několik let, vždycky se mi podaří tak tři týdny dodržet správnou životosprávu a cvičení a pak konec. Začnu se přejídat, vyhledávám sladká jídla, pečivo, koláče. Připadám si odporně, jsem si vědoma toho, že to dělat nesmím, ale neovládám se. Cítím, že jsem nafouklá, přecpaná, ale pořád chodím a jím. Hlavně teda potajnu, před manželem to nedělám. Nevím jak to zastavit a chce se mi z toho brečet. Chodím cvičit, chodím běhat, ale to jídlo je problém. Vím jak jíst, vím jak cvičit - mám doma osobního trenéra, ale připadám si nemožně, nedokážu to dotáhnout tam kde chci. Nedokážu jíst zdravě dlouhou dobu, neumím přejít na zdravý životní styl a je mi jasný, že to mám asi psychického rázu, ale jak si pomoct??? Děkuji

Odpověď:

Dobrý večer,
musíte se prostě rozhodnout co je pro vás důležitější. Jestli jídlo nebo štíhlá postava. Obojí totiž mít nemůžete!!!

Až si toto opravdu ujasníte, půjde to relativně snadno - držet se střídmé stravy a trochu cvičit. Nic těžkého na tom není. Jen musí mít člověk v hlavě srovnané priority.

Pokud se rozhodnete, že důležitější pro vás je jídlo, vykašlete se na postavu a buďte šťastná taková jaké jste. Nikde totiž není napsané, že musíme být všichni vychrtlí.

Je to opravdu takto jednoduché, ale někdy bývá těžká cesta k tomu jednoznačnému rozhodnutí o tom, co je v životě důležitější. Jestli o tom potřebujete víc mluvit, napište mi na www.osobni-psycholog.cz, placená sekce online poradna individuální. Zdraví EB



Otázka:

Dobrý den, potřebuji pomoc, poradit. Můj přítel má starší sestru(25), která má 2ročního syna, bydlí sama. Pořád má potřebu hledat záminky aby každý den mohla být s přítelem. Přítel je z ní unešený. Na mě uplně zapomíná, ve všem ji upřednostnuje. Ve všem má pravdu ona.. I kdyby jsme měli na něco stejný názor od ní ho příjme nebo mne ne.. Prosím o radu. Děkuji

Odpověď:

Dobrý večer, je to jen málo informací k tomu, abych vám mohla poskytnout nějakou radu co s tím. Možná je to jen vaše žárlivost, protože svého přítele opravdu moc, moc milujete a nechcete se o něj dělit s nikým ani s jeho vlastní sestrou. Možná je pro vašeho přítele jeho sestra opravdu důležitější člověk jeho života než vy. Možná je váš přítel tak okouzlen dvouletým chlapečkem, který si vašeho přítele velmi oblíbil, protože mu chybí táta......může to být všelijak. Jestli chcete situaci více porozumět, musíme vše probrat podrobně. Online jsem pro vás k dispozici denně na www.osobni-psycholog.cz, sekce poradna individuální. Zdraví EB



Otázka:

Dobrý den, už dlouho mého přítele ve spaní budí mé každovečerní skřípání zubů ze spaní. Já si toho vědoma nejsem a tudíž nejsem schopna přestat. Na internetu jsem si přečetla, že příčinou je úzkost a stres. Ze začátku jsem skřípala zuby jen ve zkouškovém období. Momentálně mám studium přerušené a chystám se až v červnu 2014 na státnice, ale mé skřípání je mnohem horší a intenzivnější a trvá již od května každý večer. Několikrát za noc mě partner budí, protože se bojí o mé zuby. Psychicky se cítím v pořádku i když je pravdou, že jsme s přítelem měli 3 měsíce krizi a dennodenně jsme se hádali. Momentálně je vše vyřešené, ale skřípání přetrvává. Prosím tímto o radu, jak s tím přestat. Chtěla bych poradit co dělat, abych úplně přestala, protože si myslím že chránič zubů není řešením. Mnohokrát vám děkuji za odpověď a pomoc. Zuzana

Odpověď:

Zuzano,
příčinou může být také napětí a potlačovaná zlost. Obojí vyvolává zvýšené napětí ve svalech, a to i ve svalech žvýkacích. "Zatínáte zuby" ! Ptejte se sama sebe proč? S čím nejste v životě spokojená? Co ve vás vyvolává napětí a vztek?

To jsou otázky, na které je třeba hledat odpovědi. Rychlou pomocí mohou být léky na uvolnění psychického napětí, které vám předepíše psychiatr. Možná by také pomohlo, kdyby jste nespala s přítelem v jedné místnosti, když se vzájemně rušíte, co vy na to?
Nejde až tak o zuby, jde o vztahy nebo o to, co vás v životě vzteká a vyvolává napětí. Přemýšlejte o tom, naučte se využívat relaxační techniky, které vedou k uvolnění svalstva. Pokud potřebujete probrat vše podrobněji, jsem pro vás k dispozici na www.osobni-psycholog.cz, sekce poradna individuální. Zdraví EB



Otázka:

Dobrý den,mám problém vyrovnat se s nevěrou.Manžel byl zamilovaný.Ona se rozhodla vše ukončit.Řekla mi, že nevěra vztahu s jejím manželem moc pomohla. Řekla svou pravdu svému manželovi, dala mu přečít smsky. On za mnou přijel. Jezdila k nám, manžel ji samozřejmě pozval.Vyprávěla mi jaké ji psal smsky, kde a jak spolu spali. Co ji všechno o mě vyprávěl, jaká jsem,že by mi radila, abych s ním nebyla. že už je její 3, kdo si ji chtěl vzít.V závěru konečně pochopil, že ho jen zneužívá a zavolal ji ať už nikde nic neříká, že mi to pak společný známý donesou a on má doma problémy. Ona samozřejmě běžela za společnou známou a sjela ji, co si to vůbec dovoluje. Syn mě prosil, ať taťku všude pouštím a ať může všude chodit, že pak bude s námi. Taťka mu totiž řekl, že je to všechno moje vina, že jsem se k němu špatně chovala a nemohl si dělat co chtěl. Tak to podal i mě. Proto si na vánoční besídce syna našel ji. Další problém, žijeme na malé vesničce. Se synem jdu na divadlo a on celou dobu sedí u mě, nejde ani za dětmi, sedí jak přikovaný, že je v sále i ona.Když ji potkáme, manžel ji nezdraví, syn nám oběma sevře ruce a dívá se jinam. S otcem chce neustále být, neustále ho hledá, ať už jde pouze na wc. Jak osloví jinou ženu, hned volá, ať jde k nám, že je tady mamka. Chtěla bych pryč, chtěla bych klid, ale copak to lze, sebrat synovi otce?Starší dcera z prvního manželství k nám přestala jezdit říká, že si s ním jen kazím život, ať začnu koukat jednou na sebe. Manželovi jsem řekla,že mě celá věc velice zamotala život.Jsem nejhorší opět já, normální ženská by vše překousla a jeho matka by k nám mohla jezdit.Jelikož jsem doma dělala práce i za manžela, nyní jsem přestala sekat zahradu, malovat, opravovat drobné závady.Jinak vše funguje jako v normálních rodinách, jezdíme na společné výlety, spíme spolu, asi se snad on i trochu snaží.
Děkuji, Elisa

Odpověď:

Dobrý den,
ten příběh, který popisujete, je velmi zamotaný a zřejmě se v něm odehrálo mnoho věcí, které vás zranily a možná dosud zraňují. Nejste určitě sama, pro koho je velmi těžké vyrovnat se s nevěrou partnera. Bude to ještě nějakou dobu trvat, než vám bude lépe. Je ale potřeba, aby váš manžel i vy jste opravdu veškeré kontakty s tou ženou rázně a jednoznačně ukončili.
Neshánějte o ní už žádné informace, kamarádky, které by vám chtěly něco "donášet" vyžeňte!
Musíte bohužel vzájemnou důvěru s manželem začít znova budovat. A to nejen kvůli sobě, ale hlavně také kvůli vašemu chlapečkovi. Sama jistě cítíte, že on napětí, které mezi vámi je vycítil a občas se "zvláštně" chová. Vy oba jste dospělí, vzali jste na sebe zodpovědnost vychovávat dítě. Tak se, prosím, oba trochu snažte! Když budete potřebovat, napište víc na www.osobni-psycholog.cz, sekce poradna individuální. Tato poradna je sice placená, ale můžu vám jejím prostřednictvím více pomoci.
zdraví EB



Otázka:

Dobrý den,

mám takový možná hloupý dotaz, jsem ženatý dlouhá léta a nedávno jsme zjistil, že moje žena měla paralelní vztah na pracovišti, který trval asi 10 let. Myslíte si, že jsem asi z jiné planety, že jsem nic nepoznal. Oni byli tak vynalézaví, že si zajistili klíče od vedlejšího prázdného bytu a tam se v pracovní době scházeli. Do toho přišlo i manželčino skrývané těhotenství. Všichni okolo to věděli, až po dlouhé době, kdy jsem se dověděl pouze útržky informací, které mne měly zajímat.
Dnes když manželka potká své bývalé kolegyně, tak ačkoli mne tyto ženy znají, tak mne úplně ignorují.
Mám zato, že to je důsledek předchozího manželčina chování. Jste stejného názoru?
Děkuji!
Karel

Odpověď:

Dobrý večer Karle,
určitě nejste z jiné planety. Možná byla vaše paní natolik ohleduplná, že vám nechtěla ublížit tím, že by před vámi "otevřela tajemství" svého jiného vztahu, u něhož si zřejmě nebyla jistá, že je pro ni jednoznačně tím nejlepším.
Možná, že jste nic neviděl ani neslyšel, protože jste podvědomě nechtěl nic vědět. Chtěl jste mít klidný a bezproblémový vztah a možná takový i byl. Na tom není nic divného ani špatného a dokonce ani nic tak neobvyklého. A proč vás její kolegyně ignorují? Možná proto, že sami nevědí jak se mají srovnat s tím, že ony věděly a vy jste nevěděl. Ale jsou to všechno jen dohady. Pokud chcete všemu více porozumět, musíme to probrat podrobněji. Můžete mi napsat víc na www.osobni-psycholog.cz, sekce online poradna individuální. EB



Otázka:

Dobrý den, mám následující problém. Jsem vdaná 18 let, máme 2 zdravé a chytré puberťáky, oba máme stabilní práci, nemáme žádné zdravotní problémy, žádné dluhy ani finanční těžkosti. Přesto všechno nejsem v manželství šťastná. Vím, že se máme oba rádi a nechtěli bychom vedle sebe někoho jiného. Náš problém je ve vzájemné komunikaci, z větší části způsobená asi mnou. Nevím, proč tomu tak je, ale nedokážu s manželem komunikovat naprosto otevřeně o všem co mě trápí, o svých pocitech atd., přitom to je pro mě nejbližší člověk, s kterým chci být a chtěla bych s ním všechno řešit, ale nedokážu to. Tento problém ale nemám u ostatních lidí. Možná má na to vše vliv jeho chování a povaha. Je poměrně výbušný a vznětlivý, takže jakmile se mu něco nedaří, začne nadávat a protože já to nesnáším (řeším vše v klidu a s rozmyslem), v tu chvíli je pohoda pryč a nastává ticho. I po letech se na něho těším až přijde z práce, ale pokud byl špatný den v práci, přenáší svoji náladu i domů. On je ten, kdo se potřebuje podělit o to jaký měl den, ale už ho nezajímá, jak jsme se měli my. Ani nemá přehled a spoustě věcí, které řeším já - vánoční dárky, nedoplatky za energie, dceřino rozhodování kam po ZŠ(myslím, že ani netušil kam si dává všechny přihlášky), při odjezdu na oslavu se mě zeptá, jestli jsem něco koupila atd. Zájmeno my používá velmi zřídka, častěji slyším ,,já mám hokej, já nemůžu, já mám trénink, já mám fotbal".
Jinak je velmi pracovitý, skvělý táta, jen mám trochu strach, že v jeho stopách půjde i syn(vznětlivost, výbušnost, přenášení špatné nálady). Vím, že každý má své chyby, i já, ale nevím, jak to mám dál řešit. Přemýšlela jsem i o návštěvě manželské poradny, ale nejdříve to zkouším u Vás. Budu ráda, když mi odpovíte. Děkuji, Iva

Odpověď:

Dobrý den Ivo,
to co popisujete není jen jeden jednoduchý problém, na který by se dalo odpovědět jednoduchou radou nebo doporučením. Jak sama cítíte, je to spíše na návštěvu manželské poradny, na dlouhodobější práci na sobě a na partnerské komunikaci. Dnes už nemusíte do klasické poradny, ale můžete zkusit využít moji novou psychoporadnu online na www.osobni-psycholog.cz, sekce individuální poradna. Pokud vám samozřejmě bude tento způsob spolupráce vyhovovat. Pokud ne, určitě neváhejte s návštěvou klasické manželské poradny.
Věřím, že budete zase šťastná. Zdraví E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem kvůli problému, který mě již velmi dlouho trápí a ráda bych z něho našla řešení. Je mi 21 let a studuji na vysoké škole. Moje problémy začaly asi kolem patnáctého roku, kdy jsem poprvé zkolabovala. Odvezli mě do nemocnice, kde mi dělali spoustu vyšetření a na nic nepřišli, jen mám prý nižší tlak. Během dalších dvou let se to několikrát opakovalo. Poslední asi tři roky trpím tím, co nedokážu nijak pojmenovat. Jsem stále velmi unavená až jakoby vysílená, často mívám pocit na omdlení- neomdlím- jen je mi slabo a nevolno, také trpím různými bolestmi kloubů a svalů, motá se mi hlava. Jsem prostě úplně bez energie a už nedělám skoro nic jiného, než že pozoruji, jak mi je. Chtěla bych dělat hrozně věcí, ale nemám na to sílu, popřípadě, když se k něčemu donutím, tak je mi pak stejně většinou špatně. Hrozně mě to trápí, bojím se chodit i do práce, že se mi tam udělá špatně, jak se již několikrát stalo. Mám takový jako pocit hrozné tíhy na sobě. Už mě to opravdu trápí, protože mozek by chtěl (mám hrozně plánů a snů), ale tělu se nechce a dává mi to jasně najevo. Nemohla byste mi poradit, jestli by to mohlo být psychické a popřípadě, jak by se to dalo léčit?

Velice děkuji za odpověď Denisa

Odpověď:

Dobrý den Deniso,

ano stavy, které popisujete by mohly být psychického původu. Pokud jste opravdu dobře a pečlivě vyšetřená somatickými lékaři - odborníky, netrpíte např. boreliózou či jinou nemocí, s největší pravděpodobností skutečně půjde o tzv. somatizaci psychických potíží. Tedy o to, že se psychické problémy projevují v tělesných příznacích.

Je potřeba začít spolupracovat s psychologem, a to poměrně intenzivně a systematicky. Můžete zkusit i moji novou ONLINE poradnu na www.osobni-psycholog.cz, kde můžeme vaše potíže společně vyřešit.

Zdraví E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den. Je mi 20 a přítelovi 21. jsme spolu 5 let. Bydlíme spolu delší čas. Jenže nejsem spokojená. Zakazuje mi přátelé, kamkoliv chodit,kontroluje mi telefon a počítač. Někdy je i agresivní. Sám si dělá, co chce. Třeba mne zamkne doma a jde na diskoteku. Dřív mě i párkrát podvedl, teď nevím. Já ho bohužel sem tam podvedu s někým "náhodným" protože to jeho terorizování nesnesu. Nedá se to vydržet jinak. Půl roku je teď bez práce, jenom se doma válí, kolem sebe hromada odpadků, práci si jít hledat nechce. Prej že žádná není. Takže teď za něj platím vše ( nájem, jídlo, osobní věci....) Ví, že mi to vadí, ale nic s tím nedělá. Dost často přemýšlím nad rozvodem, ale pořád doufám, že se změní. Navíc si říkám: v poho se s ním dokážu rozejít.. Jenže nedokážu :-( Myslíte si, že to má budoucnost, nebo je lepší to ukončit. děkuji za radu :-)

Odpověď:

Dobrý večer,
pokud vaše soužití probíhá opravdu tak jak popisujete, není o čem přemýšlet! Takový vztah ukončete co nejdříve a definitivně! Dejte si ale pozor na to, aby jste opravdu vše zařídila tak, aby to konec byl. To znamená: žádné další schůzky a rozhovory, žádné zdlouhavé vracení věcí, žádné telefonáty ani sms! Tohle není vaše budoucnost ani osud, tohle je vaše hloupost.
EB



Otázka:

Dobrý den
Mám dotaz ohledně mého strachu ze zvracení (emetofobie). Tato fobie mě pronásleduje už od 11ti let,poté se zmírnila a teď mi přijde ,že jsem úplně na dně. Je mi teprve 15 a když se svěřim mamce,říká mi ať na to nemyslim ,že to přejde. Nikdo v mém okolí se stím nesetkal a tak i když jsem byla u zdravotního lékaře ,jestli mi dá doporučení k psychologovi,vzala mi pouze krev a tam prý našli nějaké ketony které nějak vyvolávali strach. Ale já vim ,že ten problém je někde v mé hlavě. Bojím se jíst,pít,chodit do společnosti více lidí abych náhodou nechytla nějaký vir. Občas si i říkam,že jestli mě bude tohle pronásledovat celý život ,raději ten život ukončím. Zatěžuji život i lidem kolem mě. Bratrovi zakazuji jíst spoustu věcí ,aby mu náhodou nebylo zle a já ho viděla jak zvrací. Něco mi v hlavě říká ať na to nemyslím a nechám to plavat ,ale ještě je v hlavě něco co mě nuti se bát a nedovolí mi na to nemyslet. Nevím,mám mamce nějak vysvětlit ,že k tomu psychologovi bych měla vážně jít? Nebo víte jak mi pomoc sama?

Odpověď:

Dobrý den,
na všech fobiích se dá zapracovat tak , že se dají buď úplně odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit. Rozhodně vás nemusejí obtěžovat celý další život. V podstatě jde o naučený strach. Ano naučený, ne vrozený! Je proto potřeba, pomocí určitých technik a postupů, se tento strach odnaučit. Domluvte se s rodiči, vyhledejte dobrého psychologa a začněte na tom pracovat. Půjde to! Je zbytečné, aby jste se tím trápila.
Zdraví E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den,
Já mám stále pocit, že je mi to na zemi malé. Že tu strádám a cítím, jako by se mi mělo rozskočit srdce žalem.
V osmé třídě jsem si začala ubližovat (řekla bych, že je to období, kdy jsem přišla na to, že jsem lesba) Toto období trvalo asi 7 let, což je do doby, kdy jsem se svou nynější přítelkyní. Ona mi řekla, že jestli to ještě udělám, tak se se mnou rozejde. Je fakt, že denně cca 20 až 30 zářezů je už fakt mnoho. Naštěstí už to nedělám. Teď už jen poslouchám smutnou hudbu a občas se tzv. proplesknu , aby nic nebylo poznat. Mám totiž pocit, že prostě musím trpět, že mi musí být ubližováno. I moje nálady jsou jako počasí . Jednou veselá a blázen a poté sebedestruktivní troska. Mám pocit, že kdybych si vzala život, tak mi bude lépe. Jenže je tu pár lidí, kteří mne tu drží . Občas se ty deprese nedají vydržet a proto vám píšu. Dá se s tímto něco dělat ? Chci být v pohodě (ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli ženě)
Ono je toho vícero.... táta nás mlátil, máma se se mnou stěhovala pořád, zemřela mi babička (což mě položilo tak na 2 roky) šikana na základní škole... je mi jednadvacet, ale cítím se tak na 50 . Byla bych vděčná, kdyby alespoň tady by se mi dostalo odpovědi neboť na osobní schůzku nemám odvahu. Předem mnohokrát děkuji Nikola

Odpověď:

Nikolko,

prosím! Ničeho se nebojte a najděte si psychiatra! Je zbytečné, aby jste se takto trápila. Dnes máme řadu léků, které vám pomůžou! A ručím vám za to, že se budete cítit lépe. Psychiatr vám také může doporučit psychologa. Požádejte ho o to. Potřebujete řadu věcí probrat, ujasnit si. A kdyby se vám třeba první psychiatr, kterého najdete nějak nelíbil, nevadí, najděte si jiného. Takového, který vám bude "sedět"! My jsme tady pro vás, tak proč by jste se měla bát. Udělejte to co nejdříve.
EB



Otázka:

Dobrý den,
Jmenuji se Filip, je mi 20 let a jsem gay. S přítelem jsme spolu už skoro rok, máme spolu dle mě velmi krásný a harmonický vztah, ač jsou samozřejmě okamžiky, které nejsou ideální, ale jsou to momenty, s kterými nějak dokážeme navzájem operovat, uchopit je a také vyřešit. Problém, který řeším je ten, že přítelova rodina neví o jeho orientaci, je to věc, která mě velmi trápí a doléhá na náš vztah. Několikrát jsem se snažil přítele přemlouvat, následně jsem zjistil, že to nebyla dobrá cesta, on sám by měl asi poznat, kdy je připraven na tento okamžik. Má strach, říká, že u nich v rodině je to komplikované apod. Nedávno jsem s přítelem a jeho rodiči absolvoval dovolenou, chovali jsme se jako kamarádi, neměli o "nás" ani potuchy, musím říct, že to bylo dosti ponižující, trapné a chvílemi i úsměvné. Byl bych moc rád, aby se to změnilo, tuším, že, kdyby s tím rodiče, potažmo jeho rodina byla seznámena, ulevilo by mu, cítím to, je zklamaný z toho, že jim nemůže říct to, co prožívá a cítí. Společný čas trávíme buď u něj (žije sám), nebo u nás doma, kde to všichni ví a není tam problém, přítele mají rádi, vycházejí všichni spolu. Posledně jsem se s přítelem o tomto problému bavil a bylo mi řečeno, že potřebuje čas, že rodičům to oznámí, až uvidí, že máme dlouhodobý a trvalý vztah, to přece člověk nemůže nikdy vědět. Nevím, jak tuhle situaci mám řešit, zda ji nechat zcela klidný průběh, zda dát ultimátum. Dokola se ptám, jestli mě miluje. Člověk, který by mě miloval, by to přece všem řekl. nebo ne? Uvažuji správně? Mohu mu nějak pomoci, odpovědi marně hledám. Budu moc rád, když mi pomůžete řešit danou problém, předem Děkuji.
Filip

Odpověď:

Dobrý den Filipe,
nespěchejte. prosím! Nemusí to být tak jak píšete, že kdyby vás miloval, že by to svým rodičům hned řekl. To, že jim ještě to neřekl, rozhodně neznamená, že vás nemiluje. Jeho vztah a způsob komunikace s rodiči, to je úplně jiná kapitola jeho života! Té nemusíte rozumět. Rozdíly v rodinách mohou být veliké. Pravděpodobně je to pro vašeho přítele opravdu nesmírně složitá situace. Potřebuje čas!! Hodně času!!
Pomoci mu můžete tím, že na něj nebudete tlačit! Je taky fajn, že ve vaší rodině se můžete chovat otevřeně. To mu také určitě pomáhá. A vy se tím zbytečně netrapte. Ptejte se ho, čeho přesně se bojí, ať o tom může společně s vámi otevřeně mluvit a přemýšlet, ale nevnucujte mu svoje názory. Myslete i na to, že existují i lidé, pro které je homosexualita absolutní tabu, něco nepřijatelného. A není jich málo, věřte mi.
Trpělivost, prosím!
EB



Otázka:

Dobrý den, zrovna jsem odmaturovala a řeším dilema ohledně vysoké školy. Jsem přijata na školu v Ostravě a na školu v Brně. Mým snem vždy bylo Brno, prestižní škola, ale mám přítele už 4 a půl roku a ten již rok žije v Ostravě, studoval zde také, ale studium ukončil. Má zde rodinný byt a spoustu přátel. O tom, že by se mnou odešel do Brna nerad slyší, říká, že kdyby tam našel práci, tak možná, ale když ne rozejdeme se. Já ho opravdu miluji a nevím jak se rozhodnout, jestli jít studovat do Ostravy na školu, která není mou vysněnou, ale být s přítelem, nebo jít do Brna, být na škole, jakou jsem si představovala, ale riskovat ztrátu milovaného člověka... Je to pro mě hrozně těžké, mám strach, že bez něj to nezvládnu sama v Brně, ale na druhou stranu něco ve mě mi říká, že chci Brno, tak bych tam měla jít...
Předem děkuji za radu Gabča..

Odpověď:

Dobrý den Gabčo,
jde opravdu o poměrně těžké rozhodnutí, jedno z prvních vážných - životních. Budete proto muset přemýšlení věnovat víc času a víc sil. Doporučuju si napsat, co při každé variantě můžete získat, co případně můžete ztratit. Udržet si vztah, umět se vzájemně přizpůsobit, mít na blízku milovaného člověka....to vše je v životě velmi důležité. Stejně důležité je ale získat vysněné vzdělání, budovat si karieru, umět si jít za svými cíli. Život je neustálý kompromis, neustálé rozhodování, často i mezi možnostmi, kdy ani jedna není dobrá. Takto to bude neustále, začněte si zvykat. Důležité je, aby jste vždy věděla, že svého rozhodnutí později nebudete litovat. To si často opakujte.
Přeji hodně sil.
EB



Otázka:

Hezký večer,
cca před měsícem postihla mého tátu(69 let)mrtvice.Stalo se mu to tak,že se mu v tu noc zatočila hlava.Do nemocnice ho ale přivezli až druhý den,protože jsme netušili,že se jednalo o mrtvici.Právě, že v ten den po té noci co ho to postihlo, ho "jen" bolely nohy,což ho bolí i normálně a večer ještě luštil křížovky,až následující den hůře mluvil,tak to už mamka na nic nečekala a volala záchranku.Dopadlo to tak,že ještě v nemocnici ho postihla ještě jedna mrtvice a výsledek: je ochrnutý na pravou část těla - tedy pravá ruka a pravá noha ho moc neposlouchají a také hůře mluví-není mu moc rozumět.Takto ho to tedy postihlo.První týden byl na neurologickém oddělení, teď už je skoro 3 neděle na rehabilitačním oddělení. S mluvou je to trošku lepší, ale kolikrát mu nerozumíme co říká, tak se zeptáme znovu a to už si dá více záležet, že pak už mu rozumíme.Na tom rehabilitačním oddělení udělal trochu pokrok i s rukou,ale noha ho ještě moc neposlouchá.Na tom rehabilitačním oddělení s ním cvičí jak řeč, tak i tu ruku, nohu a chválí ho,že pokroky dělá.Zkouší už také chodit o berli.Minulý týden jsme ho měli na propustku na víkend doma,to samé se bude opakovat ještě tento víkend a pak na tom rehabilitačním oddělení bude ještě tak týden, 14 dní a dnes mu doktor navrhl,že by mohl jet ještě do rehabilitačního střediska někam do Podkrkonoší.
Táta měl jít původně - právě před měsícem, na operaci s krkavicí - s druhou stranou - na té první byl asi před 2 lety. A asi před 8 lety byl také už na jednom bypassu - to se týkalo nohy, tedy táta na ucpávání cév trpí. Tedy teď, když tátu postihla mrtvice, se operace s krkavicí odkládá.
Prosím-jak myslíte, že na tom táta je a myslíte prosím, že se z toho může dostat úplně? Máte také nějakou zkušenost s touto nemocí? Děkuji, s pozdravem Dana

Odpověď:

Dobrý den,
zdravotní stav vašeho tatínka je sice poměrně vážný, ale všechno co píšete nasvědčuje tomu, že je to bojovník. Bude opravdu moc a moc záležet na jeho psychice a hlavně na jeho vůli bojovat a chuti žít, namáhat se, cvičit! A tu jak se zdá má. A vy - jeho rodina, ho v tom určitě můžete nejvíc podpořit. Plánujte a realizujte si společně zvladatelné radosti, příjemné aktivity! Poslouchejte ho o čem mluví, co by chtěl! Lidi prožijí celý život např. bez nohou a mohou být šťastní. Berle nebo méně pohyblivá ruka ještě neznamenají konec života. Jsou to jen omezení, která je nutno vzít v úvahu.
Na druhé straně nic nezměníme na tom, že život nás všech tady má i svůj konec, který jednou nevyhnutelně přijde, ale do té doby můžeme být šťastní!
EB



Otázka:

Dobrý den, je mi 18 a mám přítelkyni které bude 17 a před asi půl rokem když jsme spolu ještě nebyly byla několikrát zneužita od přítele svojí matky a nedáno se pokusila o sebevraždu.Pravidelně dochází k psycholožce ale sezení s ní jí nepomáhají psychycky je na tom relativně dobře ale každý vsájemný dotyk je provázen velkým strachem a nepříjemnými pocity nevím jestli přímo tady můžu žádat o radu ale byl bych rád kdyby jste mi mohla poradit nějak jak by se to vše dalo nějak zlepšit.Děkuji Michal

Odpověď:

Dobrý večer Michale,
má-li vaše přítelkyně v poměrně nedávné době za sebou takovou zkušenost, je pochopitelné, že má obavy a nepříjemné pocity z fyzického kontaktu s mužem. Je moc dobře, že chodí pravidelně k psycholožce a pravděpodobně s ní bude řešit i pocity, o kterých píšete. To nejdůležitější, co pro ni můžete udělat, je na ni nenaléhat, netlačit ji a nenutit k ničemu co sama nechce. Její situace vyžaduje čas! Časem se všechno bude pravděpodobně pomalu zlepšovat, ale z vašeho pohledu můžou být změny v jejím chování a prožívání opravdu pomalé.
Trpělivost, ohleduplnost a tolerance, něžný a citlivý přístup ...to by mohla být od vás nejcennější pomoc. EB



Otázka:

Prosim o radu. Mam ctyricetileteho syna, ma problem s vyjadrovanim. Protoze chce rychle neco rici, tak zadrhava a musi vse opakovat. Pracuje s lidmi a tudiz mu to dela problemy. U lekare, kde pred lety byl, mu rekli, ze je vse v poradku, ale on se s tim trapi a ja taky. Prosim, kam ma se svym problem jit? Dekuji Truhlarova

Odpověď:

Dobrý den,
je potřeba aby syn vyhledal psychologa a na svém problému s vyjadřováním s ním začal systematicky pracovat.
Jedna či dvě návštěvy u praktického lékaře rozhodně nepomohou. To není problém, který by se dal vyřešit rychle, či jednoduše nějakou tabletkou. Bude to vyžadovat čas i úsilí. Jinou cestu nevidím.
EB



Otázka:

Dobrý den, jsem ve 2. ročníku na gymnaziu. Mám problémy s vůlí. Myslela jsem si, že jsem jen líná a nedokážu se dokopat k povinnostem. Začíná to být čím dál horší. Povinností je čím dál více a já je prostě neplním a nedokážu s tím začít. Zvykla jsem si často nechodit do školy a omlouvat si to sama, což způsobuje další problémy. Kvůli tomu všemu začínám mít úzkosti, myslím si, že jsem neschopná a k ničemu. Obávám se, že to všechno zapřičinuje to, že příliš mnoho času trávim na internetu. Může se jednat o závislost? a mám s tím něco dělat?

Odpověď:

Dobrý večer,
nemám z toho co píšete zatím dojem, že by jste se měla začít léčit pro závislost. Ale samozřejmě, že nechození do školy a neplnění dalších školních povinností je problém a může být do budoucna VELKÝ problém.
Vy máte ale obrovskou životní výhodu: Jste chytrá! Dokážete přesně pojmenovat co se děje, dokážete si své problémy uvědomit a přiznat si je. A to je první a nejdůležitější krok k tomu, aby jste je začala řešit!

Takže si začněte dělat na každý týden a každý den časový plán, ve kterém si sama sobě přesně vyhradíte čas na učení, na sport nebo jakýkoli pohyb, na kamarády, na pomoc v domácnosti a jen minimum času na internet! A tento časový rozvrh koukejte začít dodržovat. Dobré by bylo s někým Váš časový rozvrh probrat, aby vás někdo občas zkontroloval a posiloval tak vaši vůli. Pro trénování vůle existují také různé psychologické techniky. Vyhledejte si o tom nějakou literaturu a zkuste se něco sama naučit.
Držím palce. Vím, že to zvládnete!
Zdraví EB



Otázka:

Dobry den, chtela bych se zeptat, zda sluzeb Vasi poradny muze vyuzit i neclen OmegaKlubu? Pokud ano, tak za jakych podminek? Za odpoved dekuji Helena B

Odpověď:

Dobrý večer Heleno,
psychologické služby může využít i nečlen. Objednat se můžete telefonicky v pracovní dny od 7.30 do 17.00 h na č. 585230854 (asistentky p. Soušková, sl. Kremplová) nebo emailem přímo na mě: edita.bosakova@kaps-kaps.cz. Cena 90 minutové konzultace je 850,- Kč.
Ráda si na vás udělám tolik času, kolik budete potřebovat.
Zdraví E.Bosáková



Otázka:

Dobrý den.
Ráda bych slyšela Váš názor na problém mého kamaráda.Má přítelkyni 32 let,která jezdí jako profiřidič u MHD.Mají šestiletou dceru.On, má dost časově náročnou práci a jezdí domů pozdě večer.Přítelkyně se často opíjí a to tak,že pozvrací a znečistí celý dům.Pak je vulgární a sprostá na přítele i před malou dcerou.Často to už musela řešit policie a záchytka.V tomto všem vyrůstá ta malá.Pokaždé pláče.Matka jí tahá i na oslavy kolegů a pak se opilá vrací domů..Trvá to již několik let.Chci znát Váš názor,jestli tento vztah udržovat,nebo ho kvůli malé ukončit.V případě,že by došlo k ukončení,byla by nejspíše svěřena do péče otce.Dle mého názoru je lepší nějaká hodná teta,než matka alkoholička..

Odpověď:

Dobrý večer,
máte pravdu, že situace, kdy se matka opíjí a v důsledku toho jsou mezi rodiči časté konflikty, kterým je dítě přítomno, není pro holčičku vůbec příznivá. A taky je pravdou, že pokud je jeden z rodičů skutečně alkoholik a nestará se dobře o dítě, je opravdu doporučováno takový vztah ukončit a dítě svěřit do péče zodpovědnějšímu rodiči proto, aby byl zabezpečen jeho normální vývoj.
Na tomto konkrétním případě, který popisujete, je zvláštní to, že matka je řidičkou MHD. Tito řidiči jsou pod poměrně pečlivým dohledem zaměstnavatele, lékaře i psychologa, chodí na pravidelné prohlídky, nemohou si teoreticky dovolit přijít na směnu se zbytkovým alkoholem. Nezdá se mi proto, že by matka dítěte byla opravdu skutečná, závislá alkoholička. Možná tímto způsobem "řeší" nějaké problémy v jejich partnerském vztahu a bezohledně "používá" i své vlastní dítě k nátlaku na partnera, vašeho kamaráda. Třeba takto: "Když ty jsi pořád pryč, tak já si budu dělat co chci, ať tady dítě je nebo není." Bohužel stává se to docela často.
Váš kamarád by měl osobně navštívit psychologa a s ním situaci řešit, třeba existují i další možnosti nápravy, které prozatím nevidíte. Možná nakonec dojde k tomu, o čem uvažujete - tedy k odloučení dítěte odmatky. Věřte ale, že to rozhodně nemusí vždy být konec strádání pro dítě, ale někdy je to naopak začátek šílených tahanic, v nichž se zase mnoho ohledů na dítě nebere.
EB



Otázka:

Dobrý den. Je mi 14 let a před půl rokem jsem si přiznala, že jsem homosexuálka. Když čtu různé články o homosexualitě, dozvídám se, že v pubertálním věku se takovéto věci dějí, ale že to přejde. Já tvrdím opak, ale o to tu nejde.
Potřebovala bych poradit, jak to co nejšetrněji povědět rodičům a poté i rodině a kamarádům. Párkrát jsem se na to již chystala, ale selhali mi nervy.
Vždy si najdu výmluvu, že se prostě bojím nebo že nemám připraveno co jim řeknu.
Proto prosím o radu.
Děkuji K

Odpověď:

Dobrý den,
myslím, že není bezpodmínečně nutné vaše zjištění sdělovat rodičům a kamarádům co nejdříve a co nejrychleji. Jde o velmi osobní, intimní věc. Reakce na ni mohou být od vašeho nejbližšího okolí opravdu různorodé, mnohdy nepředvídatelné a třeba i opačné než by jste čekala.
Na druhé straně rozumím tomu, že o tom potřebujete s někým mluvit. Nejlépe by bylo vyhledat školního psychologa, buď u vás ve škole nebo na nějaké jiné škole ve vašem okolí. S mím můžete otevřeně a beze strachu mluvit jak o sobě, tak o tom jak vašim blízkým tuto informaci sdělit a případně kdy. Nespěchejte ve vztahu k rodičům a kamarádkám, ale jednejte ve vyhledání odborné podpory!
E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den
mám takový problém. S přítelkyní žijeme ve společné domácnosti 10let, jsme bezdětný. Jeto pár dnů co mě přítelkyně navrhla, že si dáme v našem vztahu pauzu tak na tři měsíce, že se cítí citově vyprahlá a že jen náš vztah přešlapuje na místě, že jí neberu takovou jaká je a nevnímám její pocity a bolesti, atd... Že až si to v hlavě "srovná" tak buď se rozhodne že se vrátí nebo ne. Že má někoho u koho může bydlet. Při naších rozhovorech mě nakonec řekla, že je to její kamarád. Problém je v tom, že tento kamarád o ní usiluje, aby sním zůstala. Přítelkyně mě řekla, že k němu sice nic necítí, ale jak se svěřila svým kamarádkám, že plánuje sním zůstat, sama si není jistá. Že ten člověk jí naslouchá, všímá si jí, zkrátka vše to co Já jsem poslední dobou zapomínal. Že mám počkat - vydržet ty 3 měsíce a ona se rozhodne. Nevím co si mám o tom všem myslet a co čekat. Myslím, že u něj zůstane a těžko s vrátí.... Nevím sám co mám dělat - pokud to má ještě nějaký význam a cenu čekat, že se vrátí......??? a vše bude snad OK… ????
děkuji...

Odpověď:

Dobrý večer,
myslím, že to co popisujete, není situace, v níž by jste měl na něco pasivně čekat. Vaše přítelkyně prožívá krizi vašeho vztahu, sděluje vám, že se rozhoduje, jestli s vámi zůstane. Jestli o ni stojíte, měl by jste teď mobilizovat své síly a pokusit se "zabojovat" všemi způsoby, které dokážete vymyslet. Pokud zůstanete pasivní, nevěřím, že se k vám vrátí. Edita B.



Otázka:

Dobrý den, mám starší sestru (34let). Už více jak 4 roky žije v Anglii s manželem (Angličanem) a dětmi. Obě holčičky chodí již do školy, doma se mluví ale od jejich narození pouze anglicky. Sestra je NIKDY česky neučila,což nikdo ani z mých přátel nemůže pochopit. Sestra tady vyrůstala, studovala medicínu a ví, že matka-babička se s vnučkami nemůže anglicky dorozumět. V září jsem u nich byla, ale pobyt u nich nebyl moc příjemný. Sestra i její manžel se chovají jako ,,pán a paní Snobovi,,. Večer jsem dětem pomalu ani nepřečetla knížku, protože neumím prý tak dobře anglicky apod. No zkrátka jsem tam byla jako ta ,,socka z Česka,,. Nyní se sestra stěží ozve jednou za měsíc... Odjeli na dovolenou po Vánocích, ale ani nezavolala, že nám přeje hezký nový rok, prostě nic. Kolikrát jsme si dělali starost, zda jsou OK, ale ona byla úplně v pohodě! Prostě nepovažuje ani za nutné nás kontaktovat. Přijde mi, že už se prostě nadobro odcizila. Nevím jak to řešit, máme se taky neozývat? Už se mi tam k ní ani nechce jezdit... Je mi líto především mamky, pro kterou je to už opravdu nadobro ztracená dcera a vlastně i vnučky.

Iva

Odpověď:

Dobrý den Ivo,
nejste s vašimi rodiči sami, kdo mezi blízkými v rodině zažívá podobný pocit odcizení.
Je to bohužel opravdu na rozhodnutí vaší sestry, jestli bude své děti učit česky nebo ne a případně jak často bude v kontaktu se svojí širší rodinou v ČR. Vy na tom pravděpodobně nic nezměníte. Můžete jí samozřejmě otevřeně říct, co cítíte, jak vás to bolí a že by jste si přála se s ní vidět častěji, popř. s jejími dětmi. Určitě by bylo dobré s ní o tom promluvit, ale neměly by to být výčitky, jen informace. Je možné, že je sestra tak nadšená z nového životního stylu, že si neuvědomuje, že může svým chováním i ublížit. Na druhé straně je vcelku všeobecně známo, že prarodiče jsou rádi v kontaktu se svými vnoučaty, že si přejí je vidět vyrůstat a chtějí se s nimi dorozumět ve stejném jazyce. Pravděpodobně to ví i vaše sestra. Možná má ale své osobní důvody pro to co dělá. Ty vám není povinna vysvětlovat. Rozhovor na toto téma s ní určitě udělejte, stejně tak by s ní měla promluvit vaše maminka. Pokud by se však její chování nezměnilo, netrapte se tím a pokuste se i na této situaci najít nějaká pozitiva. Někdy je dobré dát v takových situacích druhé straně jednoduše čas, netlačit na změnu nebo rychlé řešení. I názory a postoje vaší sestry se určitě budou vyvíjet a měnit a možná k sobě najdete cestu v budoucnu za jiných okolností. Nesmíte se ale na ni naštvat navždy! Každý máme právo si zařit život po svém. E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den,můj problém se týká tchýně. Relativně s ní vycházím,ale když přijede její dcera (má švagrová) je jako vyměněná v negativním slova smyslu. Existuje pro ní jen ona,můj manžel a naše děti a já jsem velmi ignorována a vytěsňována. Moc mi to vadí,kort když pak švagrová odjede a tchýně je zase docela v pohodě (upne se opět na naši rodinu),jenže mě to chvíli trvá,než ze sebe dostanu stres z předešlých dní. Mám zkrátka blok a nemůžu s ní moc komunikovat,raději jen mlčím. Chci se zeptat,zda to tchýni říct,že mi vadí,jak se ke mě chová za přítomnosti švagrové nebo s ní má raději promluvit manžel nebo to mám raději nechat být a (raději se s ní nestýkat,dokud mě to naštvání nepřejde). Asi bych to tak neřešila,kdybych ve městě ,kde bydlíme,neměla na hlídání jen ji. Děkuji moc za radu.

Odpověď:

Dobrý den,
ptáte se, jestli o problému, který popisujete, máte se svou tchyní promluvit. Odpověď zní rozhodně ano. Udělejte to sama, nepřenášejte tento úkol na svého manžela. Jde ale o poměrně náročný rozhovor, na který by jste se měla předem připravit. Bylo by dobré, kdyby jste si co nejpřesněji a nejkonkrétněji formulovala, třeba i písemně, co přesně vám v chování tchyně vadí. Současně si uvědomte, co toto její "změněné" chování dělá s vámi, jaké pocity ve vás při tom vznikají. Může to být lítost nebo smutek, strach, vztek, agresivita? I o těchto svých pocitech můžete tchyni informovat. V žádném případě nesmí ale vaše sdělení vyznít jako kritika, obviňování či výčitky! Cílem tohoto rozhovoru je, aby se tchyně dověděla, že vám něco vadí, co to s vámi dělá a na základě těchto informací měla možnost své vlastní chování změnit.

Z toho co píšete je patrné, že vás má ráda a že vaše vztahy jsou jinak dobré. Opravdu není na škodu si věty, které chcete říct, předem sepsat. Můžete mi je také poslat do poradny k posouzení. Tak do toho! Držím palce.
E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o pomoc.
Máme syna – bude mít 10.let a ve škole má problémy. Pokud jde o učení dá se říct , že je vše v pořádku , protože jeho známky jsou jedničky a dvojky, ale pokud jde o chování vůči spolužákům, tak tam už je to horší. Stále řešíme to , že má přecitlivělé a nepřiměřené chování vůči spolužákům - na jakoukoliv narážku ať už slovní či fyzickou nedokáže reagovat jinak než útokem. I když s ním mluvíme a často vše probíráme , vždy skončíme u toho , že nedokáže narážky /ať už verbální či fyzické/ignorovat , ale právě naopak – samozřejmě nám vždy slíbí , že se bude snažit , ale je jen otázkou času kdy opět “vybuchne”. Mám dojem , že určitým způsobem jsme vše odstartovali my, když ve školce byl v první třídě dá se říct “otloukánkem” a paní učitelky to neuměli řešit, tak jsme mu vtloukali do hlavy, že pokud nechce být pobitý a pokousaný musí se sám bránit. A vše se nejvíce zhoršilo v období mého druhého těhotenství a po narození naší dcery, která má nyní 2.roky. Syn ji má hodně rád,ale myslím si,že to, že už není středem pozornosti – což je pro něj hodně důležité, zapříčiňuje jeho problémy.
Proto bych Vás chtěla poprosit o radu
Předem moc děkuji za odpověď

Odpověď:

Dobrý den,
v případě problémů, které popisujete, nejsem bohužel schopná poskytnout Vám jednoduchou radu či návod k řešení. Důvodů proč se děje to co popisujete u vašeho syna může být celá řada. Je potřeba, abychom si o synovi promluvili a potom hledali řešení. Nejde o to, že by šlo o něco u dětí zcela neobvyklého, ale o to, že je potřeba zvážit všechny okolnosti.

Zavolat a objednat se můžete kdykoli v pracovní dny na tel. 585 230 854 nebo lépe emailem edita.bosakova@kaps-kaps.cz.
Zdraví E. Bosáková



Otázka:

Dobrý den,mám skoro 4-letého syna,který v záři nastoupil do školky.Každé ráno pobrekává a zvrací,po ránu nic do sebe nedostane.Odpoledne když jdem domů ze školky,tak je samý smích a snadšením vypráví co celý den dělali.Ve školce je potom v pohodě.Předem děkuji Richterová

Odpověď:

Dobrý den paní Richterová,
to co popisujete u svého syna není nijak vyjímečné. Pro děti je opravdu těžké zvyknout si na novou situaci "chození do školky" a může to ještě nějakou dobu trvat. U citlivějších dětí podobné projevy mohou nastávat i opakovaně, třeba po delší nemoci, po prázdninách a podobně. Pokuste se udělat váš odchod do školky co nejpříjemnější. Vstávejte oba tak brzy, aby si syn mohl ještě chvilku před školkou doma pohrát nebo aby se stihl podívat v klidu na jednu pohádku na DVD. Nenuťte ho ráno jíst, ať si například jen do ruky vezme piškot, nají se ve školce. Hlavně vy buďte taky " v pohodě", nekřičte, nespěchejte. Když se pozvrací, řekněte mu, že to nevadí, že zítra to bude lepší.
Pokud by potíže přetrvávaly dlouho nebo se stupňovaly, bylo by dobré navštívit dětského psychologa. Měsíc či dva měsíce adaptace na nové prostředí jsou u dětí normální. Zajímejte se také o chování učitelek k vašemu synovi. O vaše dítě by měly pečovat ve školce takové osoby, které jsou i vám sympatické a kterým důvěřujete. Někdy negativní reakce dítěte může vyvolávat konkrétní osoba.



Otázka:

Dobrý den, mám dvacetiměsíční dceru a začínáme se učit chodit na nočník. Bohužel, dcera si na nej sedne, ale v okamžiku, kdy se ji opravdu CHCE, má nějaký blok to tam pustit. Párkrát jsem ji tam násilím držela, ale vím, že to není dobře. Jak mám postupovat? Byla bych ráda, kdyby to v létě zvládala už bez plín. Dekuji Slaninová

Odpověď:

Dobrý den paní Slaninová,

hlavně, prosím, na dcerku nespěchejte. To, že si na nočník sedne, ale žádný výsledek v nočníku nakonec není, je u dětí v tomto věku běžné. Povzbuzujte ji co nejněžněji, chvalte ji i za to, že na nočníček vůbec sedla a chviličku na něm vydržela. Rozhodně ji nenuťte vysedávat na nočníku násilím, příkazem apod.

Buďte trpělivá, a až se to je jednou povede, opravdu výrazně ji pochvalte.

Můžete taky koupit "hrací nočník", který zahraje, když se na jeho dně objeví tekutina. Děti si rychle spojí písničku s vyprázdněním, většinou se jim to líbí a rádi tutu činnost opakují. Ještě bych Vás chtěla poprosit, nestavte si před sebe a před holčičku úkoly typu - léto už musíme zvládnout bez plen. Vývoj této dovednosti je u dětí velmi individuální, dokonce se může stát, že i když to už bude umět v létě, na podzim třeba vlivem nemoci, strachu, změny prostředí atd. dovednost na čas ztratí.

Stejně tak noční pomočování může klidně trvat až do 4 let bez ohledu na to, že přes den dítě vše perfektně zvládá. To vše je normální a v pořádku. Špatně je, když se kolem vylučování vytvoří pro dítě nějaký stres, nátlak a napětí. To pak může vést až vážným problémům.

A jestli můžu radit, nesrovnávejte ji v tomto s jinými dětmi a "supermatky", jejichž děti už dávno chodí na nočník sami, vůbec neposlouchejte!!

Zdraví Edita Bosáková





Formulář na zasílání dotazů

Na vaše dotazy o zdravém životním stylu, výživě, tréninku i diagnostice odpovídá Mgr. Veronika Drbošalová.

E-mail:
Dotaz:

 

potřebujete více informací?

  • 585 205 700
  • 585 205 800

Otevírací doba :
PO - NE : 6:00 - 23:00

on-line kniha přání a stížností »