Badmintonové soustředění v Omega centru

Poslední týden v srpnu se konalo v Olomouci herní soustředění našeho klubu. Stejně jako loni, jsme pozvali externí trenéry, letos spíše trenérky. Obě přijely z oddílu TJ Astra Praha, Dominika Kurzová a Petra Nárovcová. Pro obě to byla netradiční situace v tom, že měly úplně cizí hráče, navíc s velkým věkovým rozdílem. Tento článek je rozdělen na dvě části, jedna je hodnocení trenérky Petry, druhá pak hráčů.

 

Petra Nárovcová hodnotí:

Na soustředění jsme trénovaly skupinu cca 14 hráčů ve věku od šesti do patnácti let. 

Ve větších klubech se takový počet většinou zaplní stejně starými, a tak jsou si spoluhráči sice rovnější, např. fyzickou silou, ale snáz se také ztratí jejich rozdíly.   

Pokud mi je tedy třináct a na kurtu vedle trénuje kluk, který jde teprve do školy, měli bychom se lišit. Ne nutně v herních dovednostech, protože oba třeba trénujeme stejně dlouho.

Mám na mysli, že od šestiletého dítěte se očekává jistá ostýchavost a nesamostatnost, 

ale starší už by měli (právě mladším příkladem) komunikovat s trenérem a především vědět, 

proč na badminton chodí. Tak se stane, že si individuální tréninky, tedy plnou pozornost trenéra, přejí hráči, kteří za hodinový skupinový trénink nevstřebají ani pár jeho rad a pokynů... 

Jako slabinu některých hráčů tedy vidím, že tohle nemají ujasněné. Pokud si o tom potřebují promluvit, i od toho je tu pro ně trenér. 

Nejvíc mě mile překvapilo, když v zápalu hry zapomněli na únavu, když ani dokonale upraveným slečnám nevadilo, že se trochu ušpiní a šli do trénování naplno.

Nejužitečnější by rozhodně bylo, kdyby si začali vést vlastní badmintonové deníky, a tak si 

po každém tréninku připomínat, co a jak měli dělat, jaké dostávali rady a pochvaly od trenérů. Třeba by zjistili, že to za tu cestu domů stihnou zapomenout.   

 

Hráči hodnotí:

Barča: hra člověče nezlob se, revoluce

Denisa: revoluce, rozplétání 

Vojta: všechny cvičení, při kterých se muselo přemýšlet

Kika: roznášení míčků

Tomáš: hra venku s výpady (klobouk, čaj, brýle a..)

Tomáš: to, při kterém se muselo přemýšlet

Kika: ranní vstávání

Ema: bolest svalů první a druhý den

Eliška: přijít první den

Aneta: bolavé nohy

Kluci: první den, kdy jsme si mohli vybrat

Holky: špagety

Barča: sklepávání

Eliška: sklepávání a china jump

Denisa: hlídat těžiště

Kika: loket dozadu, přetočení, china jump

Tomáš: „udělej výpad“, „běž se napít“, „nohy od sebe“

Martin: „sniž těžiště“

Vojta: „raketu nahoru“

Vojta: nejvíc tu chyběl Králík a Šimon

Barča: nic

Tomáš: abychom si mohli vybírat jídlo vždy